Potřebná lekce hradního nováčka
Petr Pavel měl být prezidentem vládnoucí koalice. Opoziční ANO ho už v kampani považovalo za loutku v rukách vlády, což mělo po nástupu na Hrad potvrdit i to, že prezident podepsal kontroverzní úpravu valorizace důchodů. Pokud jde o další „tvrdé“ pravomoci – tedy jmenování navržených politiků do vlády či o návrhy na vyznamenání – vykonává současný prezident přesně to, co mu Ústava předepisuje. Jmenuje a nechává politickou odpovědnost na vládě.
Petr Pavel si dovolil disentní postoj prakticky jen ve dvou věcech: ve vztahu k V4, konkrétně k Maďarsku, a potom v otázkách genderových, tedy v chápání rovnosti práv v pozdně moderních společnostech.
Pavlova skepse vůči účasti oportunistického Maďarska ve V4 vyvrcholila kritikou české vlády, která se nepřipojila k unijnímu nátlaku na Orbánův kabinet diskriminující LGBT komunitu. Podobně ostrý byl prezident vůči neochotě vlády Petra Fialy ratifikovat takzvanou Istanbulskou úmluvu o prevenci a potírání násilí vůči ženám, včetně násilí domácího.
Je to vůbec poprvé, kdy jde prezident přímo proti vládě, v níž se podobné věci vůbec neprojednávají, protože se ví, že jsou kontroverzní a rozleptávaly by mediální koaliční jednotu.
Kořeny, z nichž roste Ústava
Pavlovo vystoupení tu nelze brát jako splácení dluhu za předvolební podporu LGBT voličů, ale spíše jako první suverénní projev nové hlavy státu v otázkách hodnot, jež snad, jak opakuje premiér i prezident, mají na příště řídit českou politiku.
Petr Pavel se nehlásí k nějakému woke aktivismu, nýbrž k tradičnímu liberálnímu pojetí rovnosti práv pro všechny bez rozdílu pohlaví, barvy pleti a víry. V případě Istanbulské úmluvy je jeho gesto ještě silnější: připomíná vládě, že když se Česko jako země k něčemu přihlásí, měl by za tím kabinet stát, i když se proti návrhu časem vytvořila podivně motivovaná opozice.
První spor vlády a prezidenta. Proč Česko potřebuje Istanbulskou úmluvu?
Číst článek
Prezident v kritice vlády obrací pozornost i k samotnému textu úmluvy, který tolik konzervativních mužů a některé ženy zvedá ze židle. A opět, díky prezidentovi vědí všichni, kdo si text úmluvy také konečně přečetli, že v něm není nic ideologicky závadného či subverzivního, nic, co by ničilo evropské tradice, které Petr Pavel zjevně chápe jako tradice liberální a demokratické.
Tradice je předávání, nikoli však předávání hotových hodnot, nýbrž předávání odpovědnosti znovu o těchto hodnotách přemýšlet, znovu je jako hodnoty v novém čase získat.
Je-li rovnost práv všech hodnotou české politické tradice, pak Petr Pavel dělá přesně to, co se po tradici žádá. Opravdu není důvod omezovat lidi v právech jenom proto, že mají jiné pohlaví, tak jako je povinnost chránit ohrožené, v tomto případě ženy, před více či méně skrytou diskriminací a násilím.
Znamená to tedy, že se prezident Pavel v hlavní otázce orientačních společenských hodnot postavil proti vládě? Tak se to asi říct nedá, mnohem přesnější by bylo říct, že svým výkladem věci vyzývá prezident vládu, aby už neuhýbala a vrátila se ke svým liberálním kořenům. Ostatně jsou to kořeny, z nichž roste česká Ústava, o jejíž naplnění má prezident dbát. Potřebná a užitečná lekce hradního nováčka.
Autor je komentátor časopisu Euro
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková
Koaliční strany teď kazí vládnutí malichernými spory
Petr Šabata
Airbnb je zpátky. Nejen v krizi bydlení si Praha nemůže dovolit takto neregulovaný byznys s byty
Apolena Rychlíková
Definice trucovitosti na tři – ANO
Petr Honzejk