Koronavirus a sociální stát

Koronavirová nákaza nabízí jedinečnou příležitost ověřit si, jak robustní je pověstný evropský sociální stát. Přiznejme rovnou: jeho dobrá pověst je více zbožným přáním než skutečností. Na vlastní kůži si přání, co je otcem myšlenky, ověřují Italové. Zjišťují, co za škody v předchozích letech napáchala neoliberální ideologie. Ta hlásala, že sociální systém je přerostlý a ztučnělý a že je nutné jej výrazně zeštíhlit. Třeba i zprivatizovat.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nakažení koronavirem se v Itálii léčí v provizorních podmínkách. | Foto: Luca Bruno | Zdroj: ČTK/AP

Rozsah nynější italské nákazy jde bez uzardění připsat selhání jak veřejného zdravotnictví, neoliberálně osekaného, tak i soukromému zdravotnímu sektoru. Ten ordinace raději zavřel, než aby díky nelukrativní péči o nakažené evidoval v účetnictví vytrácející se naději na slušný zisk. Nepomohlo ani, že vláda zpět do služby povolala penzionované lékaře.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ivan Štern: Koronavirus a sociální stát

Zdravotnictví zavalené nejen náhle vzrostlým rozsahem péče, ale i katastrofálním nedostatkem vládnout potřebným zdravotnickým materiálem a léčivy to jednoduše nevydýchalo. Ukazuje se, jak krátkozraké bylo přesouvat některé výroby materiálu, včetně výroby léčiv, do zemí s levnou pracovní silou.

Nyní Evropa na dodávku potřebného materiálu a léčiv z Číny, na kterých je životně závislá, musí čekat až tři měsíce.

Dobrý sociální stát

Každý zběhlý systémový analytik ví, že systém, který není tvořen tak, aby v sobě obsahoval řešení extrémních situací, sice krátkodobě vyžaduje daleko menší provozní náklady, dlouhodobě však způsobuje nevratné ztráty. V dnešní Itálii je představují desítky mrtvých seniorů. Pro nedostatek léčebných kapacit možná umřeli předčasně.

Francouzský internista a epidemiolog Stéphane Gayet uvedl pro list Atlantico, čím nás ještě neoliberálně ořezané zdravotnictví ohrožuje. Neakutní chirurgické zákroky a zákroky plánované je možné z důvodů kapacitních - bez větších problémů - odložit.

Jde zabrat i postele původně určené pro kardiaky, pro pacienty s rakovinou nebo pro pacienty vyžadující dlouhodobější péči. Vždy ale s rizikem, že ti, na jejichž úkor se tak děje, mohou na to osudově doplatit. Dobrý sociální stát by přitom měl umět spolehlivě zvládnout obojí.

Ten evropský se pyšní tím, jak je velkorysý. A že díky velkorysosti jemu vlastní se dokáže postarat o své potřebné nejen během dnů zalitých sluncem, ale i v době krajních krizí a vypjatých situací. Dobu klášterních špitálů, kde se víc léčilo laskavým slovem než účinnou terapií, údajně máme za sebou.

Měli bychom za sebou ponechat i vadnou ideologii neoliberálů. Napáchala zatím víc škody než užitku. Přiznávám, že jedno umějí dokonale: šetřit. Šetří ale vždy na těch nejméně správných místech.

Autor je publicista

Ivan Štern Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme