Nedělní volby – odvaha, nebo zoufalství Ukrajinců?
„Po mnoho let,“ prohlásila ukrajinská spisovatelka a překladatelka Kateryna Mišenko , „jsme se nacházeli ve stádiu marného očekávání. Vyhlíželi jsme cosi určitého, a nakonec se nestalo nic.“
Řekla kulturní stanici celostátního německého rozhlasu Deutschlandfunk, a to na adresu všech dosud vyslovených skeptických soudů o politické budoucnosti vítězné strany Sluha lidu, stejně jako o ukrajinském prezidentovi Volodymyru Zelenském, že rozhodovat nakonec bude, zda lidé na Ukrajině pocítí a uvidí, že se přece jen něco děje.
Jedno je ale jisté: odvaha ukrajinských voličů. Alespoň té slabší poloviny, která k volbám opravdu dorazila.
Dát svůj hlas naprosto neznámé politické strany, založené nedávno a skládající se z mladých politických neprofesionálů chce vskutku odvahu kaskadéra. A možná ne. Možná volba Ukrajinců tuto neděli byla jen výrazem zoufalství a bezradnosti.
Ostatně, kdo by si nezoufal, když tolik let - bezmála třicet - se před Ukrajince stavěly osoby jak na orloji, co to s nimi myslely nejlépe, a nakonec, jak zní ono pro Slovany tak příznačné úsloví, to vždy dopadlo jako obyčejně. Proto možná ta současná neobyčejná volba.
Zelenskyj a jeho političtí přátelé ze strany Sluha lidu, to věru nebudou mít jednoduché. Z Moskvy jim v den voleb, kdy už bylo jasné, že to mají v kapse, přes státní televizi poskytli několik dobrých rad.
Pomoc z Evropy
Pokud Zelenskyj místo premiéra nabídne Viktoru Medvědčukovi, předsedovi proruské strany „Za život“, určitě na tom vydělá. Vzkázali mu ale, ať zapomene na Krym. Nechte ho spát, znělo z Moskvy. Je to slepá ulička. Řečeno slovy našeho prezidenta: Je to „fait accompli“ – hotová věc.
Nad slibem, že Zelenskyj podpořen vlastní parlamentní většinou zatočí s korupcí, mnozí komentátoři potřásají hlavou. Dokonce někteří soudí, že Zelenskyj dříve nebo později sám upadne do tenat klientelismu. Možná nějakou tu korupční hlavu nová vláda usekne. Rozhodně si ale neporadí s korupcí rozlezlou po celé zemi a představovanou místními barony.
Otázkou zůstává, ač tím v neděli bezpochyby získal řadu voličů, zda ukrajinský prezident si nutně musí proti sobě stavět úředníky způsobem, označuje je za loupežníky a zloděje, zda si tak neuzavírá dveře k těm, kteří by státu možná rádi sloužili poctivě a bez nichž je dobrá veřejná správa nemyslitelná.
V každém případě nedělní volba Ukrajinců, jak té poloviny, co k volbám vůbec nešla, tak té menší půlky, co k volbám dorazila, představuje nejspíš poslední zoufalý výkřik a volání o pomoc před úplným rozpadem ukrajinské společnosti.
Pomocná ruka nemůže přijít odjinud než z Evropy. Zanedlouho se sejde takzvaná normandská čtyřka, šéfové vlád Ukrajiny, Ruska, Francie a Německa a budou jednat o konfliktu na východě Ukrajiny.
Předpokládám, že Macron i Merkelová, vědomi si toho, co všechno dal Kyjev do talónu, se tam učebnicově pochlapí.
Autor je publicista
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková