Jak dobře vychovat rodiče?

Každý má nějakou představu, jak se vychovávají děti. V posledních letech se ale role otočily, teď bych měl já vychovávat svoje rodiče. Jenže jak na to?

Sloupek Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Deraman Uskratzt: Starý muž | Zdroj: Flickr (CC BY-NC 2.0)

Byl jsem o víkendu za tátou a mámou, odstěhovali se před pár lety do malého města. Jedli jsme, mluvili a sledovali Tour de France.

U buchty jsme se dostali k volbám. Táta řekl, že by se lidi měli víc řídit zdravým rozumem. 

Zamrzelo mě to. Spojení zdravý rozum mi přijde jako tak průhledný trik, až mě překvapilo, že si toho táta nevšiml. Zkusil jsem pár příkladů, ve kterých se tohle jalové spojení používá místo různých předsudků. Nic proti předsudkům, jsou užitečné, ale nesmějí se schovávat. Třeba za zdravý rozum.

Data o inkluzi: asistenti mají o třetinu nižší platy než učitelé

Číst článek

Došla mi v tu chvíli ještě jiná věc. Role se v posledních letech otočily. Teď bych měl já vychovávat svoje rodiče.

Není to žádná ostuda ani nic neobvyklého. Jen ve svém věku a roli přijímám a vydávám víc informací než oni, takže jim čas od času můžu něco dovysvětlit. Stejně jako oni mně před dvaceti lety. Stejně jako to budu za dvacet let potřebovat já.

Jenže jak? Jak vychovávat svoje rodiče? Jak přesvědčit někoho, kdo má mnohem víc životních zkušeností, že má věřit těm mým?

Děti od rodičů stihnou přebrat většinu názorů někdy do patnácti let. Od kolika přebírají rodiče názory dětí?

Každý má nějakou představu, jak se vychovávají děti. Ale o výchově rodičů nic. Google vrací zase jen odkazy na výchovu dětí.

Bratr i sestra studovali andragogiku, vědu o vzdělávání dospělých. Máme vlastně pro výchovu rodičů nejlepší předpoklady. Bratr mi upřesnil, co řeším za problém: zatímco naši rodiče většinu života získávali hlavně úzké profesní znalosti, dnes by potřebovali široké kompetence. Mají výhodu v tom, že dřív pracovali v novinách; obor se ale s nástupem internetu tak změnil, že mediální gramotnost rychle zastarává. Anglicky čtou jen trochu. Počítačově gramotný je jenom táta, vylhané e-maily většinou pozná.

Inkluze v praxi: postižené děti mají na některých školách speciální třídu. V Čerčanech jsou spokojené

Číst článek

Zeptal jsem se kamarádky, jestli to mají doma stejně.

„Povídám našim o svých studentech: teplých, cigoších, muslimkách, píše. Před dvaceti lety byla máti vykulená, že mám teplý kámoše, dneska suše referuje, že si její kadeřník s přítelem postavili barák. A téma je ten barák.

Snažím se usměrňovat kňourání nad drahotou, řeči o tom, že tohle nikdy nebývalo. Připomínám jim, že se svými ‚hanebně nízkými platy‘ lítají dvakrát ročně k moři, píše ještě.

Politika je jenom poslední stupeň, na to už musí dojít sami.

Vzpomínám si na roky na politologii. Děti obvykle přijmou politické postoje svých rodičů. U mě to tak bylo. Jak často ale přebírají rodiče volební stranu svých dětí? Ví to někdo?

Když jsme před půl rokem hledali, co rozděluje českou společnost, sledovali jsme druhé kolo prezidentské volby. Volba mezi Zemanem a Schwarzenbergem znamenala rozhodnutí mezi dvěma velmi rozdílnými hodnotovými systémy a rozdělila společnost jednoduchým řezem na dvě části. Díky tomu jsme pak mohli srovnat české výsledky s americkou prezidentskou volbou a brexitem. Dostali jsme tak odpověď na otázku, které kritérium je klíčové pro rozhodnutí, koho volit.

Rozdělená společnost? Čechy proti sobě staví věk a vzdělání

Číst článek

Rozhodující propast byl věk. Až s velkým odstupem vzdělání a příjem. Ať už fandíte komukoliv z obou kandidátů, výsledek nejspíš znamená, že výchova rodičů je pro soudržnost společnosti zásadní.

Tenhle sloupek nejspíš působí arogantně. Proč bych si měl myslet, že vím o světě víc než rodiče? Často samozřejmě mají pravdu oni, ostatně mí rodiče mají talent na spoustu věcí! U některých témat mi ale dennodenní práce s daty dává možnost vyvracet nesmysly. To většinou stačí.

Na zbytek bych potřeboval něco jako Výchova rodičů v kostce. Napište to někdo a dejte vědět. Díky.

Jan Boček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme