Jak by mohl Miloš Zeman vyhrát, aniž by dostal jediný hlas

Je pošetilé něco radit Miloši Zemanovi, nebo mu dokonce zadávat úkol. Ale jsou chvíle, kdy to stojí za pokus.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Prezident Miloš Zeman | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

Prezident Zeman je výjimečná osobnost, která byla v politice takřka u všeho, co se zde šustlo od léta 1989. Byl předsedou vlády, předsedou sněmovny, předsedou dvou politických stran, je prezidentem republiky, což je úctyhodný politický životopis. A měl také sedmiletou přestávku, což je užitečné pro získání odstupu od politického provozu. Na Vysočině nepochybně mnoho věcí přečetl a promyslel.

Miloš Zeman má výbornou paměť, analytické schopnosti i dar přesně a trefně pojmenovávat. Mohl by všech těchto svých předností využít při práci, která by byla skvostnou službou zdejší společnosti.

Namísto trmácení po českých a moravských krajích a po dalekých zemích by si mohl Miloš Zeman v klidu sednout k psacímu stolu, nalít si sklenku skvělého vína, zapálit si cigaretu a začít psát knihu – seriózní analýzu klíčových momentů politické historie Česka po roce 1989. Na takový text není vhodnějšího autora.

Zemanovce má spasit blanický rytíř

Číst článek

Ano, pamatujeme si knihu Jak jsem se mýlil v politice z roku 2005, která nebyla jen politickým bulvárem, jak se o ní převážně nespravedlivě referovalo. Taky ve Vzestupu a pádu sociální demokracie (2006), v tomto „politickém hororu“, jak text charakterizoval sám autor, najdeme částečnou analýzu jednoho výseku polistopadové politiky.

Ale ani jedna (natož knihy rozhovorů s Milošem Zemanem) neobsahuje souhrnnou pronikavou analýzu uzlových bodů polistopadové historie. Například: opoziční smlouvy, ekonomické transformace, rozdělení Československa, Česka v Evropské unii, role ČSSD, role prezidenta v politickém systému, skutečných osobností, které autor v politice potkal… Jak píše Petr Pithart v jedné kapitole rozpomínání a přemítání Po Devětaosmdesátém: „Pokusit se postihnout výchozí situaci, pak základní logiku tohoto příběhu, kontury skupinových postojů a opatrně naskicovat portréty rozhodujících aktérů“.

Není tu řeč o žádném Budování státu, které Ferdinand Peroutka pojal velmi detailně a u něhož neměl časový odstup na jistou historickou analýzu.

Mohla by to být i vlastní politická biografie – skvělým aktuálním příkladem budiž kniha britského profesora politologie Matthewa Qvortrupa Angela Merkel – nejvlivnější evropský politik.

Karel Srp jako test právního státu

Číst článek

Ale nechme návodů – autor už by si poradil. K takové práci nepotřebuje spolupracovníky typu Mynář, Nejedlý, Veleba, Soukupa, snad jen Ovčáčka, který by mohl běhat do archivu připravovat rešerše, bez nichž se důkladná analytická práce neobejde, i když má Miloš Zeman sloní (myšleno pozitivně) paměť. Anebo by se role spisovatelových pomocníků ráda ujala skupina studentů různých oborů, která by se jistě třeba na Karlově Univerzitě rychle našla. A dobré vydavatelství by autorovi dodalo skvělého redaktora a grafika, kteří by knize pomohli na svět s nejvyšší profesionální péčí.

Odpůrci Miloše Zemana budou asi namítat, že by takový případný text byl jen oslavou autora samotného a proto bezcenný. Kdo ale čte obě výše zmíněné knihy, musí dojít k závěru, že taková obava je lichá. Miloš Zeman jako autor je prostořeký (až sprostý), nadužívající bonmotů, občas velmi kousavý, ale rozhodně ne samolibý. A navíc – když soudný autor píše důležitou knihu, s níž budou pracovat historici, školy, novináři, politologové a další, nepokazí si ji adorací sebe sama.

Už někdy kolem 12. ledna 2018 by mohl mít Miloš Zeman první verzi první kapitoly. A v roli spisovatele na plný úvazek – po uplynutí prezidentského mandátu v březnu příštího roku – by klidně stihnul knihu dodat na předvánoční trh. Prodávala by se výborně.

Je pošetilé něco takového navrhovat Miloši Zemanovi. A to, i kdyby vyplnění tohoto přání bylo nejen přínosné pro veřejnost, ale především v jeho nejvlastnějším zájmu. Dobrá rada pro muže, který by se stal vítězem, aniž by dostal jediný voličský hlas.

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme