Posledními útočníky ze čtvrteční noci jsou podle policie dva teenageři ve věku 15 a 16 let.

Britští politici se okamžitě vrhli na otázku, jestli by se ve Spojeném království neměl prodej žíravin a podobných látek začít regulovat.

Paralelně se rozběhla debata o tom, jestli by nošení kyseliny na veřejnosti nemělo být stejně trestné podobně jako nošení nožů. To je takové britské specifikum, které už přivedlo do maléru hezkou řádku milovníků švýcarských armádních nožů.

Omezení prodeje nebezpečných látek a kriminalizace jejich nošení na veřejnosti jsou asi správné úvahy. Coby otce dvou dětí mě ale po pravdě řečeno jako první napadla otázka, kdy se z dítěte začalo stávat bezcitné monstrum schopné vyšplíchnout neznámému člověku do obličeje žíravinu, aby mu vzalo motorku?!

Oba výtečníci stanou v Londýně před soudem pro mladistvé. Ohledně informování o takových kauzách náctiletých delikventů platí ve Velké Británii mimořádně přísná pravidla. Na veřejnost se pod pohrůžkou paragrafu za pohrdání soudem nedostanou detaily, z jakého prostředí oba (pořád se mi dere na klávesnici slovo „smradi…“) mladíci pocházeli, do jaké školy chodili nebo jestli jsou z neúplných rodin.

Třeba jsem úplně vedle a jejich rodiče jsou naopak dobře situovaní vysokoškoláci. Z českých filmů pro pamětníky si člověk pamatuje káravé věty kantorů a přísných rodičů o dětech, kterým je kvůli sígrovství prorokováno, že „rostou pro šibenici“.

Je tomu pár týdnů, co situace na jedné střední škole v Birminghamu dospěla tak daleko, že v ní pedagogové odmítli učit a začali stávkovat. Důvod? Nedostatek bezpečnosti ve třídách. Fyzicky už velmi vyspělí teenageři házeli předměty (převážně jídlo) i po školních inspektorech. Zprávy o kritickém nedostatku základní disciplíny přicházejí z mnoha dalších škol.

Dostat se na takový ústav je utrpení nejen pro kantory, ale taky pro „normální“ studenty, kteří nepatří mezi potížisty a třeba by se rádi něco naučili. Vyloučit největší grázly ze školy už v tomto věku zpravidla nepomůže. Dotyční přejdou na jiný ústav a na jejich „převýchovu“ je už pozdě. I z těchto důvodů se v Británii volba střední školy považuje za naprosto klíčovou pro celý další život dítěte.

Možná jsem příliš konzervativní, ale pořád si myslím, že 15letý kluk by o půlnoci na mopedu po ulicích Londýna drandit neměl, i kdyby nakrásně neměl po kapsách nádoby s žíravinou. Rodiče, pokud se o svého potomka ještě vůbec starají nebo jen zajímají, by něco takového trpět prostě neměli.

Minulý týden spolužák naší 12leté dcery přelezl po obědě plot velmi solidní severolondýnské školy a utekl. Donedávna bezproblémového a chytrého kluka nahánělo v okolí Finsbury Parku několik pedagogů. Výtečník, který poslední dobou začal být taky agresivní, byl za svůj prohřešek vyloučen na několik dnů ze školy a nesměl se zúčastnit závěrečného vystoupení své třídy na konci školního roku.

Tatínek mu umřel ve vězení, maminka se o něj nestíhá starat, a tak chlapec žije u dědečka s babičkou. Nemám jasno v tom, co přesně by se teď mělo s hochem udělat. Mám ale poměrně jasno, že britský stát by jeho osud a osud tisíců podobných dětí měl zajímat jednoznačně víc než omezení prodeje kyseliny sírové...

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít