Přál bych si, aby Graubner nepodléhal chápání církve jako ghetta obleženého nepřáteli

Nejvyšším představitelem české katolické církve je pražský arcibiskup, jemuž přísluší čestný titul primas český. Už jenom čestný, protože jedinou pravomoc, kterou byl oproti ostatním správcům diecézí obdařen, totiž korunováním krále, již jaksi nevykonává.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Graubner

Jan Graubner | Foto: Petr Topič/MAFRA | Zdroj: Profimedia

Stačí mu však k tomu, aby byl veřejností vnímán jako ten nejdůležitější z biskupů, což již delší dobu bývá spojeno s další úřední hodností, s titulem kardinála, jehož nejznámější pravomocí je právo volit papeže.

Z hlediska ryze náboženské hierarchie jsou ovšem tyto funkce a tituly druhotné vůči tomu, co katolíci nazývají svátostí kněžství, u níž se rozlišují pouze tři stupně – jáhen, kněz a biskup. Dokonce i papež je „jenom“ první z biskupů. S kněžstvím jsou pak spojeny tři dary: posvěcovat, učit a vést. Biskupům by se měly dostávat v plné míře.

Přehrát

00:00 / 00:00

Daniel Kroupa: Nový primas český Jan Graubner

Myslím, že toto je vhodné připomínat ve chvíli, kdy v pozici primase českého Dominika Duku střídá Jan Graubner. Při svém nástupu bude zavalen mnoha povinnostmi reprezentačními (bude zván do médií a na různá veřejná shromáždění doma i v zahraničí) či administrativními (řídit pražskou arcidiecézi personálně, organizačně i hospodářsky).

Bude také muset napravit poněkud pošramocenou pověst této funkce u veřejnosti a u nespokojených katolíků. Jeho předchůdce byl kritizován za to, jakými lidmi se obklopil, za to, že se zhlížel v minulosti, kdy církev hrála mocenskou úlohu a zejména za to, že nadbíhal pánům prezidentům Klausovi a Zemanovi, kteří se o jeho církvi vyjadřovali pohrdlivě.

Nemůžu zatím mluvit o plánech. Chci se ale soustředit na církev zdola, říká budoucí pražský arcibiskup

Číst článek

Posvěcovat, učit a vést

Mohu-li mluvit sám za sebe, očekávám, že si Jan Graubner dokáže od takových mocipánů udržet zdravý odstup a že svou náklonnost bude věnovat spíše slabým, chudým a potřebným, jak to činil zakladatel společenství, jehož je členem.

Přál bych si také, aby nepodléhal chápání církve jako ghetta obleženého nepřáteli, rozšířeného mezi mnohými katolíky, ale odhodlal se oslovit širší společnost s radostným poselstvím, že život naplněný láskou k druhým má smysl, i když v tomto čase třeba ztroskotá. A také, že posláním církve není starat se o sebe samu, ale sloužit druhým a že se to už děje. Vždyť církev je jedním z největších a možná největším poskytovatelem sociálních služeb u nás, největším správcem našeho kulturního dědictví, sponzorem umění a má významný podíl na školním vzdělání od mateřských škol po univerzity.

Nebude snadné představit veřejnosti jiný obraz církve než jako spolek hašteřivců o potratech, o homosexuálních manželstvích a o adopcích. Jistěže i o těchto tématech se musí mluvit, nikoli však formou nátlaku spojeného se snahou protlačit na politické rovině vlastní náboženské představy, ale dialogem otevřeným argumentům oponentů a s vůlí k hledání společně poznané pravdy. Někdy se to nepodaří, ale ani to nesmí vést k vnímání protivníků jako nepřátel.

Zkrátka, od nového primase českého očekávám, že ony dary kněžství posvěcovat, učit a vést převáží nad funkcemi a tituly sebečestnějšími.

Autor je filozof a pedagog

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme