Vražda novináře varováním i pro Čechy

Otřes ve slovenské společnosti je po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně zřejmě obrovský. Není divu. Zabít novináře je zločin, ke kterému dochází pouze ve společnostech, trpících vážnými problémy s tím, jak funguje demokracie.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pražané nosili před budovou slovenského velvyslanectví svíčky, květiny i vzkazy. Uctili tak památku zavražděného slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové. | Foto: Michaela Danelová | Zdroj: Český rozhlas

Proto můžeme být rádi, že se nám podobné karamboly zatím vyhnuly, pokud tedy necháme stranou jeden případ z počátku 90. let. Rozhořčení na slovenské scéně je přesto pro Čechy vážným varováním či výstrahou, aby se snažili takovému vývoji předejít. Zdejší poměry se tolik neliší a možná skrývají podobné dračí vejce. 

Slovensko se rozloučilo s novinářem Kuciakem. Stejně jako jeho snoubenku ho rodina pohřbila ve svatebním

Číst článek

Slovenský poprask má hlubší rovinu než samotný šok z vraždy dvou mladých lidí. Jde o to, že jeden ze zavražděných je novinář a že dělal svou práci, konkrétně se snažil kontrolovat využívání veřejných peněz.

Slovensko se podobá Česku tím, že má zásluhou evropských fondů k dispozici velké množství peněz na dotace. 

A co je podstatné, značnou část těchto peněz přerozděluje soukromým firmám. Samotný tento postup je sporný. Státní úřady či politici rozhodnou o tom, že veřejný zájem nejlépe zajistí soukromá firma, které za tím účelem přepošlou peníze.  

V jádru tato úvaha nedává smysl, přesto se na jejím základně ročně rozdělují desítky miliard korun, v rámci zemědělské podpory i podpory zaostalých regionů. Sporné jsou ovšem i modely, podle kterých se tyto dotace přerozdělují.  

K čemu jsou dotace dobré 

'Politické peklo' až později. Ministr Kaliňák odstoupit nehodlá, nejprve chce vyšetřit vraždu novináře Kuciaka

Číst článek

Obvykle se vymyslí nějaký přerozdělovací model, který automaticky přidělí peníze tomu, kdo splní jeho podmínky. Často může jít o firmu, která je sama o sobě dost bohatá, přesto ještě dostane podporu, která jí může přinést konkurenční výhodu. O veřejný zájem v takových případech nejde ani v nejmenším. 

Tento způsob přerozdělování samozřejmě přitahuje i ty největší firmy, které státní podporu nepotřebují, a také organizovaný zločin, jak jsme viděli právě na Slovensku. 

Stát by proto měl zvláště dotace soukromým firmám důsledně kontrolovat a prověřovat, jestli opravdu plní veřejný zájem, kvůli kterému peníze dostaly. Stát tak obvykle nečiní, protože podléhá lobby velkých firem, nemluvě o osobních známostech vlivných politiků a podnikatelů.  

V takových případech zaskakují za státní správu novináři a bohužel se stává, na Slovensku i v Česku, že jejich odhalení sami politici shazují třeba tím, že novináře označují za korupčníky, prostitutky a podobně.

Pokud v této situace dojde k vraždě novináře, tak se nejde zbavit dojmu, že politici jsou na straně velkých koncernů nebo dokonce organizovaného zločinu. 

V takovém selhání politiky je možné hledat jádro pozdvižení slovenské veřejnosti. Nutno si přiznat, že k podobným selháním dochází i v Česku, byť zatím nemají tak fatální důsledky. Přesto si vyžadují nějakou reakci, protože nemá smysl čekat, že také u nás dojde k nějaké vraždě.  

Je celkem jasné, co by měla státní správa udělat. Především by mohla provést důslednou kontrolou dotací soukromým firmám a zveřejnit výsledky, které by ukázaly, k čemu jsou takové dotace dobré.

Potom by bylo namístě všechny takové dotace zrušit, případně omezit na nejmenší možnou míru.  

Pokud se tedy po slovenské vraždě v Česku nic nestane, pak budeme vědět, že i u nás je propojení státu a soukromých firem silnější, než je pro občany bezpečné. 

Petr Holub Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme