Definujme si pravidla morálky a chování a na nich pak vystavme zákony

Nedá nám to ani moc práce a najdeme množství soudních rozhodnutí, která se části veřejnosti zdají podivná. Třeba nekonečně se táhnoucí spor o jasně neexistující článek Ferdinanda Peroutky, že je Hitler gentleman nebo verdikty v kauze H-Systemu. Na druhou stranu pak jde třeba o osvobození některých protřelých podnikatelů, pohybujících se na hraně politiky a byznysu.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Justice a spravedlnost (ilustrační foto) | Zdroj: Fotobanka Pixabay

I když bývají tyto rozsudky právně nezpochybnitelné, najdou se mnozí, kterým nepřipadají spravedlivé. Že se se soudním rozhodnutím neztotožní všichni, platilo a platí po věky věků. Je to přirozené, nikdy nemohou být spokojeni všichni.

Rozdílné tresty jako problém justice? ‚Soudci teď získávají vodítko,‘ říká jeden z autorů unikátní aplikace

Číst článek

Nyní se ale musíme vážně zamýšlet nad tím, zda nezačínáme mít systémový problém vyvolaný složitostí českého práva a justičního systému. Zdá se mi totiž, že takovéto protiprávní nálady, řečeno samozřejmě s jistou nadsázkou, ve společnosti rostou.

Ostatně i místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala pronesl na  nedávném sympoziu nazvaném Budoucnost civilního procesu věty přesně odrážející to, co říkám. I podle něj bývají některá rozhodnutí, která jsou po právu, veřejností vnímána jako nespravedlivá.

Návrat k desateru

Podle Fialy v tom může hrát roli i pomalost takového rozhodnutí. Cesta k vymáhání práva má podle něj být jednoduchá, rychlá, spravedlivá a z tohoto světa. Místopředseda Nejvyššího soudu si totiž myslí, že by soudci měli soudit tak, aby bylo naplněno to, co lidé cítí.

Že máme problém, si tak uvědomují i sami soudci. Ti jej zdánlivě vytvářejí, české právo jim ale nic jiného neumožňuje.

Kauza H-System. Správce Monsport by mohl stáhnout žalobu na družstvo Svatopluk

Číst článek

Jak se po léta traduje, lidé se často chovají podle práva, i když o tom nevědí. Respektive, i když si to neuvědomují, že jsou takováto pravidla popsaná v určitém zákoně. Přijde jim to přirozené, vycházejí totiž z pravidel slušného chování, ze své vlastní etiky a morálky, kterou jim tu více, tu méně, vštěpovala rodina a jejich okolí.

Otázkou nyní je, zda se právo, zejména ve své procesní části, od etiky a morálky příliš nevzdálilo. Ministerstvo spravedlnosti k sepisování nových pravidel jak pro účely civilního, tak i trestního soudního řízení  sice již přistoupilo, ale až takto filozofické úvahy patrně neprovedlo. Přitom by byly při tvorbě nových procesních kodexů potřebné.

Pojďme ještě dál. Neustále mluvíme o nepřeberném množství českých zákonů, nařízení a vyhlášek, o jejich nepřehlednosti a nesrozumitelnosti, stejně jako o časté zbytečnosti či nedotaženosti A možná není ani daleko od pravdy příměr spočívající v tvrzení, že čím více máme zákonů, tím cítíme méně spravedlnosti. Jak z celého toho kola ven?

Pokud se ztotožníme s konstatováním, že se české právo skutečně vzdaluje zdejší morálce a etice, pojďme v první řadě diskutovat o nich. Uvědomme si, podle jakých pravidel vlastně přirozeně žijeme a žít chceme a podrobně je popišme. Řekněme si, co hodláme zachovat ze své minulosti a jaké z hodnot, jež jsme dosud drželi, už jsou překonané a nemohou dál obstát. A také naopak, co je pro nás myšlenkově nepřekonatelné v éře nastupující umělé inteligence a stále dokonalejších robotů?

Poměrně často se připomínají slova emeritního ústavního soudce Jiřího Nykodýma, který na jednom právnickém klubu navrhl vrátit se k desateru. Takto jednoduché už to být nemůže. Ale svou současnou filozofii většinového chování bychom měli kodifikovat a právě na ní stavět nové zákony.

Autor je zástupce šéfredaktora serveru Info.cz

Jan Januš Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme