Svůj mandát obhajuje japonský premiér už po roce v úřadě
Vypadalo to před rokem na velký skok vzhůru, kdy okolnosti přály připravenému. Protože kolik je mluvčích vlády, kteří dokážou nastoupit na místo svého šéfa? Loni se tak stal premiérem Japonska Jošihide Suga, který sděloval mínění kabinetu po dva roky a jemuž se otevřely dveře k vzestupu, když loni v září po necelých osmi letech ze zdravotních důvodů abdikoval Šinzó Abe.
Ten usiloval o oživení japonské ekonomiky a mimo jiné prosazoval posilování národní obrany vzhledem k narůstající váze a rostoucímu vlivu Číny.
Loňský nástup Sugy do premiérské funkce byl působivý, protože se proti němu tehdy nepostavil žádný vyzyvatel. Tento úspěch měl relativní váhu. Do úřadu vstupoval s vědomím, že do roka musí své místo v čele Liberálně demokratické strany obhájit, a pokud se mu to povede, na podzim 2021 ji musí přivést k vítězství v parlamentních volbách.
Jošihide Suga se mohl pustit do práce s odvahou a chutí, protože nebyl mluvčím vlády, jakých známe v Evropě dvanáct do tuctu. V politice strávil čtvrt století, v japonském parlamentu zasedá už od roku 1996, a než se stal hlasem a tváří vlády, po dva roky vedl jeden z klíčových resortů – ministerstvo vnitra. Byl to on, kdo v květnu 2019 z televizních obrazovek po abdikaci císaře Akihita a s příchodem jeho nástupce Naruhita národu v souladu s tradicí sděloval začátek nové éry, tentokrát označené jako Reiwa neboli Překrásná harmonie.
Japonská tradice po olympiádě
Vzhledem k dlouhodobě silné pozici Liberálně demokratické strany v japonské politice by se Suga mohl cítit v premiérském křesle pohodlně – pokud by ale na jeho cestě nebyly důležité překážky a z nich dvě byly a jsou dokonce vzájemně svázány. Je to vlna pandemie koronaviru, která přiměla organizátory letních olympijských her plánovaných na rok 2020 do Tokia odsunout celosvětovou sportovní slavnost až na letošní léto.
Jejich pořádání se zvláště vzhledem k pomalému rozjezdu očkování setkávalo u veřejnosti s nemalým odporem, takže ještě několik týdnů před zahájením většina volala buď po dalším ročním odkladu, nebo po úplném zrušení. Olympiáda se nakonec uskutečnila a Japonci ji, i když vše sledovali pouze z obrazovek, vzali do jisté míry na milost.
Ekonom: Tokio je tragédie. Ale některé hry se v minulosti staly ještě větší černou dírou na peníze
Číst článek
Tento posun nemusí hrát zásadní roli, až se bude Liberálně demokratická strana v září rozhodovat, kdo ji povede do volebního boje. Proti poklesu obliby vlády u veřejnosti pod 30 procent stojí argument, že opozice zůstává nadále roztříštěná.
To ale mluví ve prospěch Liberálně demokratické strany jako takové, ale už ne nutně pro Jošihida Sugu, který letos bude na rozdíl od loňska muset čelit vyzyvatelům. Ti své šance mohou opírat o jednu pozoruhodnou japonskou tradici. Pokaždé když země hostila olympiádu, ať už to bylo v roce 1964, 1972, nebo 1998, tak se po ní premiér stěhoval ze svého úřadu.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková