Je třeba zbavit se Pocheho
Je třeba zbavit se Pocheho. Tak zní hlavní úkol pro kandidáta na ministra zahraničí. Pokud to nedokáže, nebo alespoň nevzbudí dojem, že to zvládne, může na usednutí do ministerského křesla zapomenout.
Když člověk sleduje dění kolem obsazení postu šéfa Černínského paláce, může z toho mít dobrý pocit. Vypadá to totiž na to, že česká zahraniční politika nemusí řešit žádný zásadní problém. Pochopitelně s jednou výjimkou. Je jí potřeba zbavit se Miroslava Pocheho. Vypadá to na to, že si s tím Tomáš Petříček poradí. Poche už by neměl na ministerstvu působit.
Tím se z Petříčka stane svéprávný a samostatný politik, kterého nikdo neřídí zezadu a který se může stát ministrem. Alespoň taková je představa premiéra Andreje Babiše.
Předseda vlády patrně ví, o čem mluví. Chování některých členů jeho kabinetu skutečně vyvolává pochybnosti o tom, nakolik jsou svéprávnými politiky. Některé jejich kroky vypadají na to, že jsou zezadu řízeni. Ne však Miroslavem Pochem. Výrazný vliv na ně má člověk, který si je vybral a také s jejich pomocí se pokouší řídit stát jako firmu.
Jak se nemůže Hamáček chovat
Promítá se to i do prezentování české zahraniční politiky. Vzniká totiž dojem, že ji určuje především premiér Andrej Babiš. Ten si však nemůže dělat, co se mu zlíbí. Záleží na rozhodnutí vlády, jakým mandátem ho na důležitá jednání vybaví. Mluvit do toho tudíž musí i sociální demokraté, včetně ministra zahraničí.
Tím byl předseda strany Jan Hamáček. Teoreticky velmi silná politická figura. Ani ona nedokázala výrazným způsobem korigovat některé představy Andreje Babiše. Například na řešení migrační krize, které mohly vyvolat pochybnosti o míře solidarity s jinými členy Evropské unie. O prosazení vlastního kandidáta do čela ministerstva zahraničí ani nemluvě.
Problém je v tom, že sociální demokraté se nemohou shodnout na tom, jakou zahraniční politiku vlastně chtějí ve vládě prosazovat. Nedokázali se sjednotit ani na tom, zda vymáhat jmenování Pocheho a zda jít do sporu s prezidentem.
Andrej Babiš dokázal využít mocenských bojů uvnitř sociální demokracie a opanoval českou zahraniční politiku. Vzhledem k fungování hnutí ANO je totiž skutečně svéprávným a samostatným politikem, který se nemusí příliš ohlížet na mínění svých stranických kolegů. Jan Hamáček se takto chovat nemůže. Takže musí nyní přistoupit na podmínku, zbavit se Pocheho.
Sázka na plyn? Začala zima, za dveřmi čeká další krize v energetice
Julie Hrstková
Motoristé kongresující
Ondřej Konrád
Co čeká Sýrii? Nevídaný experiment
Jan Fingerland
Zákaz bezdomovectví v Čechách? Populismus jak vyšitý
Jiří Leschtina