Je Trump nebezpečím pro americkou demokracii?

Po zvolení Donalda Trumpa prezidentem převážil názor, že americká demokracie se svým důmyslným systémem ústavních pojistek a nemalou setrvačností celého systému ho takříkajíc semele. To se do jisté míry vskutku stalo, když soudy blokovaly imigrační výnosy prezidenta nebo když Trump neuspěl s některými svými iniciativami v Kongresu, kde má většinu v obou komorách Republikánská strana, která ho do úřadu prezidenta oficiálně nominovala.

Komentář Washington Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Americký prezident Donald Trump | Foto: Joshua Roberts | Zdroj: Reuters

Jenže jsme zároveň svědky rostoucího počtu skandálů prezidenta a sílícího chaosu v Bílém domě, k nimž republikánské většiny v Kongresu zatím spíše mlčí.

Když Trump odvolal šéfa FBI Jamese Comeyho kvůli tomu, že se mu nezamlouvalo, že Comey pokračuje ve vyšetřování kontaktů lidí v okolí Trumpa s ruskými diplomaty během volební kampaně, někteří republikáni sice protestovali, byly ustaveny i vyšetřovací komise v obou komorách Kongresu, ale většina republikánů se proti Trumpovi nevzbouřila.

Představitelé Republikánské strany zřejmě usoudili, že jakkoliv je Trump kontroverzní a nevypočitatelný, může jim nakonec pomoci s prosazením části priorit.

Otázkou je, do jaké míry tento názor změní nedávná prohra Bílého domu i republikánské většiny při snahách zrušit Obamovu zdravotní reformu. V podobě revolty některých čelných republikánů totiž ukázala, že zájmy Trumpa a strany, za níž kandidoval, se nemusejí v klíčových věcech překrývat.

Na hranici ústavnosti

Postaví se jádro strany nakonec spolu s demokraty některým krokům Trumpa, které mohou ohrozit samotnou americkou demokracii? Jak argumentoval ve svém nedávném komentáři v The New York Times harvardský profesor Yascha Mounk, Amerika je na cestě k rozsáhlé ústavní krizi, pokud se čelní republikáni včas neprobudí ze svých iluzí, že Trumpovi lze leccos prominout výměnou za naději, že jim spojenectví Bílého domu s Kongresem pomůže protlačit některé jejich legislativní návrhy.

Bývalý ředitel FBI James Comey | Zdroj: Reuters

A pokud se mnozí republikánští zákonodárci nezbaví strachu, že by jim revolta proti Trumpovi ublížila u jeho skalních příznivců, na něž musejí spoléhat ve volbách.

Mounk upozorňuje, že stupňující se útoky Trumpa na speciálního vyšetřovatele Roberta Muellera, jakož i na ministra spravedlnosti Jeffa Sessionse, kterých by se chtěl zbavit stejně jako Comeyho, aby zastavil vyšetřování ruského vlivu na prezidentské volby, konstituují maření výkonu spravedlnosti a pohybují se na samotné hranici ústavnosti. 

Existují i náznaky, že Trump zvažuje udělení milosti některým z vyšetřovaných spolupracovníků, včetně svých příbuzných, nebo dokonce sám sobě.

Podemílání pilířů

Podle Mounka chování Trumpa připomíná jednání dnešních diktátorů v některých zemích, kteří též začínali svoji politickou dráhu sliby, že zásadně změní zkorumpovaný systém a rozmetají dosavadní establishment.

Jiří Pehe | Foto: Jana Trpišovská | Zdroj: Český rozhlas

Jeho oponenti a většina médií se sice utěšují tím, že jeho chaotické vládnutí skončí prohrou nebo dokonce jeho odvoláním, jenže pokud se republikánská většina zavčas nepřidá k demokratům ve snahách zastavit pokusy prezidenta mařit vyšetřování ruského vlivu na jeho kampaň i prezidentství, jakož i další excesy, octnou se USA na cestě k tomu, co Mounk nazývá „demokratická de-konsolidace“. Tedy na cestě k postupnému, zprvu nenápadnému, podemílání pilířů právního státu a demokratických procedur, které se časem stanou normou.  

Jiří Pehe Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme