Západovýchodní lom Evropy se znovu projevil v posledních dnech, kdy Donald Trump označil Jeruzalém za izraelskou metropoli.

Kromě obligátních protestů řady arabských a muslimských zemí, které neuznávají ani Izrael, natož jakoukoli jeho metropoli, se ozvaly i velmi kritické hlasy z Evropy. A to nejen evropských vlád, ale i unie jako celku.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Nejednotná Evropa

Jak se brzy ukázalo, nejednalo se o rozpor evropsko-americký, ale vnitroevropský. Nejvíce z řady vystoupilo Maďarsko a Česká republika. Obě země, jejichž vlády i mentální založení jsou velmi nepodobné, vyjádřily názor, který není oproti stanovisku komise opačný, ale přece jen odlišný.

Na západoevropské pozici je pozoruhodná nesmírná vůle k předstírání. Už jen reakce na Trumpův projev, který měl pouhých jedenáct minut, vytvářejí dojem, že si jej jeho kritici neposlechli celý – protestují proti věcem, které neřekl, a varují před důsledky, které nemůže mít.

Trump například neodmítá vznik palestinského státu ani budoucí dělení Jeruzaléma. Ani není důvod se domnívat, že znemožnil mírová jednání. Proč by neměla taková jednání pokračovat, nebo spíše začít? Každý přece ví, že se už celá léta nejedná, a to nikoli z vůle Izraelců, ale Palestinců. Každý to ví, ale málo kdo to říká nahlas.

Řada západoevropských zemí je ochotna vynakládat velké úsilí na to, aby mohly předstírat, že Jeruzalém není izraelské hlavní město, ačkoli z přiznání této skutečnosti nic moc nevyplývá, je to jen porušení tabu, za které čekají trest od arabského světa, svého vlastního špatného svědomí nebo vlastních představ o sobě.

Přitom i tamní vlády dobře vědí, že izraelské úřady v Jeruzalémě úzkostlivě střeží muslimská náboženská práva, a to i na úkor práv židovských věřících.

Francouzská perspektiva

Nejhlasitěji se proti Trumpovi ozvala Francie a Švédsko. Tatáž Paříž před pár měsíci v UNESCO hlasovala pro šokující rezoluci, která popřela jakékoli židovské (nejen izraelské) vazby na jeruzalémskou Chrámovou horu.

Učinila tak s ohledem na svou muslimskou menšinu i své zájmy v arabském světě. (Nejen) po tomto hlasování dost těžko může vystupovat jako nestranný posuzovatel jeruzalémských otázek.

Také Švédsko patří mezi nejaktivnější zastánce toho, co považuje za palestinská práva a také tentokrát se Stockholm podílel na svolání Rady bezpečnosti. Není zřejmé, proč by švédské vládě měla americká ambasáda v Jeruzalémě vadit nebo proč sama své vyslanectví nepřesune tamtéž.

Stockholm přece už dávno udržuje svou „ambasádu“ v Palestině, vydávanou za konzulát, ve východním Jeruzalémě. Logika se ale v postojích vůči Izraelcům a Palestincům nepěstuje.

Co kdo činí

Postoj Prahy a Budapešti vůči otázkám, jako je Jeruzalém, reflektuje odlišnou historickou zkušenost tohoto regionu, a snad i nechuť vůči určitému druhu pokrytectví, které země jako Francie a Švédsko provozují, nejen v izraelsko-arabském konfliktu, ale i otázce Západní Sahary, Kurdistánu a dalších otázek. Východ Evropy nevidí Izrael jako Goliáše, ale jako Davida.

Roli hrají i jiné faktory, neexistence velkých muslimských komunit, staré předlistopadové předsudky vůči Arabům i dnešní protiimigrační emoce, v nichž Izrael vystupuje jako síla na evropské straně.

Možná nejsilnější je ale určitá postkomunistická střízlivost, která vede k instinktivnímu odporu proti tomu druhu svatouškovství, který upírá Izraelcům právo na Jeruzalém, i když neumí říci, proč tak činí. 

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít