Plus to, že tabulka Kantaru vykázala pokles zhruba téhož objemu u SPD. Což slibuje naplnění prognóz nadcházejícího přetahování voličů mezi Okamurou a Rajchlem. Potažmo i Babišem, byť je hnutí ANO zatím stále plus minus na svém.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Rajchl mezi radikály a mainstreamem

Charakter nedělní sešlosti byl ovšem jinak podobný jako v březnu. Znovu pod heslem Česko proti bídě a s přibližně stejnou účastí asi 30 tisíc nespokojenců s vládou.

Jenom české vlajky

Tentokrát ale chyběly v davu ruské vlajky a nikdo se na závěr nepokusil strhnout z Národního muzea ukrajinskou. Ostatně schody instituce obsadili naopak podporovatelé Kyjeva, a jelikož bylo všude hojně policistů, oba tábory na sebe toliko pokřikovaly.

K účastníkům pak hovořili více méně titíž o tomtéž, hlavně že má nemožná vláda přezdívaná davem „fialovej hnus“ podat demisi a vrátit zemi do rukou demonstrujícím. Co by z toho pošlo, jasné sice nebylo, ale tím si nikdo hlavu nelámal. Stejně jako třeba s nesplnitelností výhrůžky předsedy Asociace nezávislých odborů Dufka generální stávkou.

Zdravotně indisponovaná senátorka Zwyrtek Hamplová v zaslaném videu soudila, že se s odpůrci vlády zachází jako s disidenty, a poslanec rivalské SPD Foldyna hřímal, že před volbami strany nynější vládní koalice neslibovaly zavedení cenzury „a stejně to dělaj!“ A tyto subjekty nás podle něho „tahají do války, ale my jim děti nedáme“. 

Nebojovný chorál

Stěžejní osobnost události Rajchl možná nekřičel tak mussoliniovsky jako minule, ale stejně dost. A kdo v něm tehdy zahlédl velký populistický talent, mohl být lehce zklamán. Protože předseda PRO jako by si dával pozor.

Aby například nebyl ztotožňován s Putinovými podporovateli a také neopakoval ultimáta typu Když vláda nesplní naše požadavky, tak uvidí. Možná si od minule uvědomil, že přece žádné požadavky neformuloval. Pro účastníky sice zůstal familiárně zvaným „Jindrou“, a on lidem dokola pořád říkal, jak jsou úžasní, nicméně ale jeho závěrečný projev měl ohlas dost rozpačitý. Dav zřejmě čekal mnohem masitější porci.

Jenže Rajchl míří do vyšší politiky, možná už kandidaturou do Evropského parlamentu. A potřeboval by, aby jej zvaly k diskusím hlavní televizní kanály. Což se těžko povede, když bude jen planě, byť sebehlasitěji hřímat. Takže je tak trochu mezi mlýnskými kameny.

Finále po pochodu městem před nedělně pustým Úřadem vlády také vyznělo, jak muselo. Tedy do ztracena. Po sborovém zpěvu oblíbeného songu TGM Ach, synku synku, nikoli zrovna bojovného. V noci na pondělí mohl Okamura tentokrát spát poměrně klidně. Nebýt, sakra, toho průzkumu Kantaru.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít