Dá se tomu rozumět, kdo by chtěl být v čemkoliv srovnáván zrovna s komunistickým poslancem Ondráčkem?

Pokud ovšem ministryně Benešová tvrdí, že byla kdysi národní hrdinkou a teď se najednou kvůli svému přátelství s prezidentem Milošem Zemanem stala málem vyvrhelem, je potřeba ji vyvést z iluze: v této zemi žije dost lidí, kteří ji rozhodně za hrdinku nepovažují.

Naopak, pokládají ji stále za jeden ze symbolů toho nejhoršího, čím tato země prozatím prošla: éry opoziční smlouvy, v níž jako nejvyšší státní zástupkyně přihlížela zneužívání policie a státního zastupitelství.

Problém musí řešit celá země

Mimochodem, když Benešová sepisovala pro prezidenta Zemana analýzu, zda je v této zemi možné objednat si trestní stíhání, nemohlo jí to dát příliš práce. Stačilo vzpomenout si na případy Hrubant, Macháček nebo Šírek, při nichž část policie a státních zástupců na zjevnou politickou objednávku likvidovaly nepohodlné policisty a zpravodajce.

Převzato z Plusu

Marie Benešová to pochopitelně neprováděla osobně – jen tomu ze svého postu přihlížela a pravidelně docházela na konzultace k předsedovi vlády Zemanovi.

Tohle je pověst, kterou si s sebou Benešová zaslouženě nese, a důvod, proč část veřejnosti tak podrážděně reaguje na téměř jakýkoliv její výrok.

Ať už jde o rušení vrchních soudů a státních zastupitelství a soudů, což je věc, o níž se mluví asi 15 let a Benešová ji stejně nestačí zúřadovat, nebo omezení mandátu vedoucích státních zástupců.

Pavel Zeman je přitom ve funkci víc než osm let, Lenka Bradáčová téměř sedm a Ivo Ištvan neuvěřitelných dvaadvacet (s krátkou pauzou). Jistě že tohle je úplně legitimní téma k debatě. Jen ne pro tuhle vládu.

Protože cokoliv tahle vláda udělá směrem k justici, státnímu zastupitelství či policii, bude vždy posuzováno jednoduchou optikou: má to pomoci Andreji Babišovi (ANO) v jeho soukromém trestněprávním problému?

Tohle je očekávatelný výsledek situace, kdy se předseda vlády jako první v historii snaží skloubit politickou kariéru s pozicí trestně stíhané osoby. Není to jednoduché, ale vybral si to sám. Problém je, že to spolu s ním musí řešit celá země.

Úkol Marie Benešové je teď jediný: zaručit v rámci svých kompetencí, aby měl předseda vlády i přes všechnu vlastní snahu zaručen spravedlivý proces, který by zároveň nenarušil základní důvěru veřejnosti ve spravedlnost. Přesně řečeno: nejde o to, jaký bude nakonec vynesen definitivní rozsudek, ale o to, aby vůbec vynesen být mohl.

Ministryni Benešové není co závidět, ale aspoň má částečně šanci napravit to, na čem se podílela před 20 lety.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít