Do sněmovny vstoupili Sládkovi nejlepší žáci: poslanci SPD Tomia Okamury
Český parlament pamatuje ledacos, zvlášť v 90. letech, kdy tu zasedali Sládkovi republikáni. O ministru zahraničí Josefu Zieleniecovi se tu mluvilo jako o „polském přivandrovalci“, sám Miroslav Sládek ve sněmovně hlásal, že „největším zločinem Cikánů je už jen to, že se vůbec narodili“. Pravda, pak jsme trochu odvykli, až do sněmovny z vůle půl milionu voličů vstoupili Sládkovi nejlepší žáci, poslanci Svobody a přímé demokracie Tomia Okamury.
Páteční randál obchodníka s chudobou a ostravského delegáta SPD Lubomíra Volného, který svého poslaneckého kolegu (Jana Birkeho z ČSSD) vyzval, aby „šel ven“, je jen pokračováním jeho výstupů na sociálních sítích a nikoho, kdo se s ním na twitteru setkal, nejspíš nijak nepřekvapí.
Strany tohohle typu a chování k demokracii patří a nakonec Sládkovci v 90. letech stejně rychle vyletěli vzhůru, jako zase spadli na zem.
A je spíš překvapení, že poptávka vyprodukovala nabídku až po dalších 15 letech.
Jenže dnes je situace přece jen v něčem jiná než před 20 lety. Sládkovci byli stejně sprostí jako Okamurovci, ale také po celou dobu setrvávali v politické i společenské izolaci.
To vy jste stvořili Baldu, řekl Volný z SPD Hamáčkovi. Birkeho vyzval, aby si šli spory ‚vyříkat ven‘
Číst článek
Jejich vůdce neseděl na křesle místopředsedy sněmovny, protože tehdy ještě neplatilo, že „poměrné zastoupení“ znamená automatický nárok na funkce v demokratickém parlamentu.
‚Starý dobrý rasismus‘
V případě komunistů tenhle někdejší konsenzus narušili v roce 2002 sociální demokraté, kteří při povolebním vyjednávání prosadili do funkce místopředsedy dolní komory Vojtěcha Filipa.
Dnes je SPD pevnou součástí vládnoucí společenské většiny zaštítěné prezidentem Milošem Zemanem, vzácným hostem na sjezdu strany, jejíž členové běžně zpochybňují romský holokaust.
Strany, jejíž fanatický příznivce se stal jediným teroristou na území téhle země, který svůj čin dokonal.
Můžeme se tvářit, že to je nevyhnutelná daň za demokracii a mimochodem také poměrný volební systém. Což je sice pravda, ale znova: není nutné povinné výhrůžky nebo starý dobrý rasismus přijímat jako něco, proti čemu neexistuje obrana.
Ani poslanci opozice neradi chodí do předem prohraných bitev, ale proti Volnému se ve sněmovně v pátek úplně správně postavil i poslanec vládní koalice Petr Dolínek z ČSSD.
Není lehké věřit, že by se po téhle epizodě sociální demokraté dál byli ochotni smiřovat s Tomiem Okamurou na jeho sněmovním postu. O jeho odvolání už se hlasovalo před rokem a Okamura pochopitelně situaci ustál.
Ale možná existuje dost voličů, kteří od „svých“ politiků stále čekají, že nebudou tolerovat vůdce násilnické strany ve vysoké ústavní funkci. Stálo by za to znovu to vyzkoušet a třeba jen sledovat, co se bude dít.
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider
Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu
Julie Hrstková