Kraje nakonec zlikvidují každého

Konec jihočeského hejtmana Jiřího Zimoly je dost možná jen dočasný. O pokračování jeho slušně rozběhnuté a tento týden přerušené kariéry nakonec rozhodnou voliči. A první šanci možná dostanou už v říjnu při sněmovních volbách.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jindřich Šídlo ve vysílání Českého rozhlasu | Foto: Šárka Ševčíková

Šestačtyřicetiletý sociální demokrat Zimola je nepochybně úspěšný politik: na jihu Čech dokázal vyhrát troje krajské volby za sebou, loni v říjnu se mu to povedlo jako jednomu z pouhých dvou krajských lídrů ČSSD.

Jistě, pak tu máme onu spikleneckou návštěvu několika ambiciózních, netrpělivých sociálních demokratů po volbách v říjnu 2013 u prezidenta Zemana v Lánech, která jeho cestu vzhůru poněkud zbrzdila, ale to nakonec nemusel být takový problém: relativně mladý Zimola věděl, že má ještě na všechno spoustu času a že se v politice role vítězů a poražených rychle mění.

Což se, jak jsme si už řekli, může samozřejmě ještě stát, jen v tuhle chvíli je Jiří Zimola dalším živoucím příkladem oněch zklamaných očekávání, která kdysi mnozí spojovali se vznikem krajů. Měly být, slyšeli jsme, zásobárnou nových, talentovaných politiků, kteří tu vyrostou a posbírají zkušenosti, aby pak zazářili ve "velké politice".

Zkušeností bychom měli už celkem dost, jen ony krajské hvězdy nějak celostátní politiku nezbouraly. Pamatuje si ještě někdo na ambice dnešního europoslance ODS Evžena Tošenovského, který byl jako úspěšný severomoravský hejtman považován za hlavního favorita souboje o nástupnictví po Václavu Klausovi v roce 2002?

Trochu proti vůli všech

Tedy až do chvíle, než zjistil, že by ho čekal dost tvrdý souboj, a tak dal radši přednost "jistotě" svého Ostravska, kde nakonec v roce 2008 musel také zákonitě prohrát. A to je vlastně jen banální příběh špatného rozhodnutí.

Máme tu ale i jiné zkušenosti, kdy se krajští vládci pro obě kdysi velké strany české politiky, ODS a ČSSD, stávali často spíše zdrojem nemalých obtíží. A při vzpomínce například na nedávnou výměnu hejtmana v Olomouci si lze už dnes úspěšně tipnout, že to hnutí ANO brzy potká taky.

Až donedávna platilo, že strany vyhrávají krajské volby vždy v časech, kdy jsou na celostátní úrovni v opozici. Kraje se pro ně stávaly paralelními centry moci, pochopitelně se všemi riziky, které to neslo, včetně vzniku seběvědomé, vlivné a obtížně kontrolovatelné regionální elity, která se občas naprosto vymkla z kontroly centra - špičky ČSSD i ODS si určitě vybaví ten pocit, když se řekne "Ústecký kraj".

Ne vždy to muselo skončit tak dramaticky jako v případě Davida Ratha, někdejšího suverénního vládce středních Čech, jeho strmou politickou dráhu ukončil zásah policie. Jiří Zimola, který stejně jako Rath usedl na hejtmanské křeslo po neopakovatelně úspěšných oranžových volbách v roce 2008, samozřejmě nebyl nikdy z ničeho obviněn, ale k téhle generaci patří a do jisté míry ji zosobňuje.

Z někdejšího skromně vystupujícího bývalého učitele a starosty Nové Bystřice, který v létě roku 2008 vypadal na billboardech po jižních Čechách jako velmi snadný soupeř pro tehdejšího hejtmana Jana Zahradníka, se stal suverén, jemuž nepřijde divné, když mu chaloupku na Lipně staví jemu podřízený šéf krajských nemocnic.

Kraje, vybavené jen minimálními pravomoceni, vznikly v Česku tak trochu proti vůli všech: když už byly od roku 1993 v Ústavě, bylo potřeba se s nimi nějak vyrovnat. Tipuji, že toho mnozí v ODS a ČSSD dodnes litují jen o něco méně, než přímé volby prezidenta.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější:

Nejčtenější na Facebooku

Nejčtenější na Twitteru