Berete moc peněz, křičí miliardář

Schází-li se sněmovna na poslední chvíli před volbami, je jasné, že půjde o něco důležitého. Nebo o něco, co potřebuje Andrej Babiš (ANO) a považuje to za důležité.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Andrej Babiš

Premiér Andrej Babiš | Foto: Michal Růžička | Zdroj: MAFRA/Profimedia

Před minulými volbami v říjnu 2017 to byla kauza lithium, které chtěli sociální demokraté zřejmě na zádech odnést z Krušných hor do Lidového domu, tam jej schovat a ve vhodnou chvíli prodat.

Andrej Babiš jim v tom tehdy hrdinně zabránil, což dnes znovu připomíná v kampani.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jindřich Šídlo: Berete moc peněz, křičí miliardář

V květnu 2010 zase sněmovna den před svým koncem přehlasovala veto prezidenta Václava Klause týkající se biopaliv. Andrej Babiš sice tehdy ještě trpěl v prohnilé zemi, kterou měl už brzy zachránit svým přímým vstupem do politiky, nicméně své tehdejší lobbování za biopaliva se ani nikdy nepokoušel popřít.

A teď se má sněmovna v posledním předvolebním týdnu sejít znovu, aby na návrh Andreje Babiše zmrazila platy českých politiků. Což, uznejme, je skoro geniální tah, jímž předseda vlády a lídr ANO prokazuje, jak hluboce porozuměl české politice. 

Snídaně u Tiffanyho

Protože, pokud teď platy zmrazíte, nejen že tím získáte aplaus publika, které si obvykle myslí, že jejich svobodně zvolení zástupci jsou nechutně přepláceni. Vytváříte si tím ale zároveň půdu pro příští kroky: jednou se zmrazené platy budou muset zase rozmrazit, což taky znamená, že stoupnou o naprosto nepřijatelnou sumu, proti níž je možné bojovat znovu.

Zažili jsme to již mnohokrát.

Zákon o platech ústavních činitelů, který měl vnést do odměňování politiků (ale třeba také soudců) předvídatelnost, byl pod dobovou přezdívkou „snídaně u Tiffanyho“ přijat v roce 1995. A od té doby jsme svědky pravidelného zmrazování a rozmrazování platů se všemi emocemi, které k tomu patří.

Ty nejopravdovější byly k vidění v únoru 2011, kdy poslanci při pohledu na své výplatní pásky zjistili, že si nejen své platy snížili, ale že si dokonce zdanili náhrady, což znamenalo skutečně velmi citelný propad příjmů. Jen na málokterém kroku tehdejšího ministra financí z TOP 09 Miroslava Kalouska se poslanci shodli tak jednoznačně bez ohledu na stranickou příslušnost: upřímně ho za to nesnášeli úplně všichni.

O čtyři roky později, kdy se situace měla zase „narovnat“, hledali poslanci dlouho kompromis – a nakonec jej skutečně nalezli. Byla to tehdy velká radost. „Já očekávám, že už se snad k této debatě nikdy nevrátíme,“ vykládal nadšeně tehdejší předseda sněmovny Jan Hamáček (ČSSD), autor onoho kompromisu, jemuž se začalo slangově říkat „automat“ a který definitivně vázal výdělky politiků na platy v „nepodnikatelské sféře“. 

Netrvalo dlouho a automat se nám zase zadřel. Politici si své platy znovu zmrazili loni, což bylo v covidové době celkem pochopitelné gesto. Takže letos jedeme zase po známé cestě, tentokrát pod velením premiéra, který zřejmě usoudil, že právě platy budou tím nejvhodnějším doplňkem tématu rakoviny v závěru kampaně.

Ministr Vojtěch v dopise tlačil na pojišťovny, aby rozeslaly onkologickou brožuru s Babišem

Číst článek

Debata o tom, jak a kolik by měli být politici placeni, je samozřejmě úplně legitimní kdykoliv, klidně tři dny před volbami. Jen se nelze ubránit pocitu nekonečné trapnosti, když předseda vlády vykládá, že „poslanci jsou tam hlavně za sebe, kvůli těm příjmům, někteří by se ani neuživili“, zvlášť když mu Česká televize umožní tohle nerušené sólo hned v úvodu sobotních Událostí.

Ano, politici berou za svou práci plat, každé čtyři roky se musejí ucházet o další „pracovní smlouvu“ ve volbách a mnozí z nich dokonce ani neměli v životě to štěstí, že by se díky svým konexím z předlistopadových časů a také třeba díky miliardovým dotacím z veřejných peněz stali členy žebříčku nejbohatších Čechů. To ovšem neznamená, že by se kvůli tomu měli nechat urážet a poslouchat, že se jinak neuživí.

Proto by měli poslanci na mimořádné schůzi návrh předsedy vlády odmítnout – jako jediná motivace by měla stačit jistá sebeúcta a schopnost nezaleknout se těch nejnižších lidských pudů.

Autor je komentátor serveru Seznam Zprávy.

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme