Přehrát

00:00 / 00:00

Jiří Leschtina: Langer se vrací. Co dobrého může pro ODS udělat? Dát od ní ruce pryč

Někdejší ministr vnitra tak jen potvrdil, že během politického půstu nepochopil vůbec nic.

Anebo předstírá nepochopení, že pro veřejnost zůstává jedním ze symbolů divoké éry stranického klientelismu, jenž způsobil rodící se demokracii těžké poruchy, s nimiž se potýkáme dodnes.

Langer se vyšvihl do nejužšího vedení strany v době, kdy jejího předsedu Klause opouštěli Josef Zieleniec, Jan Ruml, Ivan Pilip, Milan Uhde a další osobnosti, které nedokázaly vstřebat skandály s falešnými sponzory a černým kontem ODS.

Byl jedním ze strůjců volební kampaně Doleva nebo s Klausem a poté i jedním ze signatářů tak zvané opoziční smlouvy mezi Klausovou a Zemanovou stranou. Tedy mocenského paktu, pod jehož záštitou se ODS (ale i ČSSD) zmocnili kmotři napojení na neprůhledný byznys a často i na organizovaný zločin.

Oživlé Íčko

V těch dobách se zrodila Langerova přezdívka „Íčko“. Tak o něm v odposleších mluvil král podsvětí František Mrázek s podnikatelem Luďkem Sekyrou. Což je jeden z působivých impulsů, které z Ivana Langera udělaly symbol klientelistických časů ODS, srovnatelný snad jen s Pavlem Bémem. Ten se na základě odposlechů pro změnu vepsal do veřejné paměti jako „Kolibřík“.

Langer se ohání soudním verdiktem, že jeho spojení s Mrázkem se neprokázalo. Jenže to nic nemění na tom, že Mrázek se Sekyrou o něm důvěrně mluvili. A to především zůstává v povědomí veřejnosti.

Langer teď tvrdí, že existují Langerové dva. Jeden virtuální, dílo médií. A druhý reálný, který modernizoval policii, otevřel archivy Státní bezpečnosti, stál u založení Ústavu pro výzkum totalitních režimů.

Samozřejmě, to jsou zásluhy ministra vnitra. Jenže daleko víc zůstává v paměti televizní záběr na tohoto ministra vnitra při prezidentské volbě 2008, jak nadává Martinu Bursíkovi za jeho projev vůči Václavu Klausovi a zlověstně syčí, že někdo půjde bručet.

Už jen to, že Ivan Langer se znovu vynořil a hlásí se do služeb demokracie, musí na leckoho působit jako dost drzá provokace. Exministr tím vlastně dává najevo, že lidi považuje za hlupáky, kteří se nechají znovu a znovu podvádět.

O opaku se přitom nedávno přesvědčil jeho někdejší stranický šéf a premiér, Mirek Topolánek, který utrpěl drtivou porážku v prezidentských volbách. A kdo že mu pomáhal s kampaní? Nepoučitelný pan Langer.

Předseda ODS Petr Fiala si zřejmě uvědomuje, jak devastující může být Langrovo znovuzrození pro stranu. A to právě v době, kdy se snaží přesvědčit veřejnost, že ODS se naprosto a nezvratně odstřihla od kmotrovské minulosti.

Převzato z Plusu

Asi proto se jinak zdrženlivý pan profesor vyjádřil docela ostře: „Považuji tuto volbu za chybu olomouckých kolegů, nevidím v tom žádný přínos a jsem přesvědčen, že lidé, kteří tak dramaticky ztratili důvěru voličů, by měli nechat své místo nové politické generaci.“

Oživlé Íčko se ale už rozjíždí. Hlásá, že jeho zkušenosti jsou dobrý základ k tomu, aby s kolegy vymysleli co nejlepší volební strategii. Jestlipak ho někdo z kolegů dokáže přesvědčit, že to nejlepší, co může pro ODS udělat, je dát od ní ruce pryč?

Jiří Leschtina Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít