Brexit ukázal Británii exotickou

John Bercow možná snil o tom, že bude slavný. Nebo snil o tom, že bude důležitý. Nebo snil o tom, že se stane členem Sněmovny lordů. Teď se zdá, že nejde mít všechno zároveň.

Komentář Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Předseda britské Dolní sněmovny John Bercow

Předseda britské Dolní sněmovny John Bercow | Zdroj: Reuters

Bercow, předseda britské Dolní sněmovny, je vlastně nečekaným hrdinou posledních dnů.

Přinejmenším pro kontinentální média, která si ho všimla v posledních dnech v souvislosti s jednáním o brexitu, snad i kvůli hledání mediálně zajímavých aspektů britského dění.

O další pozornost se mu postarali jeho nepřátelé z řad konzervativních ministrů, když pohrozili, že znemožní jeho očekávané povýšení do šlechtického stavu a přesun do Sněmovny lordů.

Zvyklost a změna

Tím, že by byl o tuto poctu připraven, byla by porušena více než dvousetletá tradice automatického převedení mezi Peery. Odpůrci Johna Bercowa tvrdí, že je to naopak on, kdo porušuje tradice. Vezměme to ale popořádku.

Šéf Dolní sněmovny možná kvůli brexitu nebude lordem. Podle kritiků straní prounijním poslancům

Číst článek

Pohled na jednání britského parlamentu v pozorovateli vždy vyvolá směs úcty a pobavení. Cítíme, že jsme svědky něčeho velmi starobylého, ale také tak trochu směšného, nejen kvůli všem těm hábitům a parukám, ale i řadě dalších zvyků.

Pozornost přitahuje mimo jiné také činnost předsedy, kterému se tradičně říká „speaker“, což někdy vede k mylnému závěru, že jde o pouhého mluvčího.

Jde ovšem o další relikt minulosti – speaker byl kdysi v parlamentu přítomen spíše jako mluvčí krále, institucionalizovaný zástupce koruny mezi „prostými“ poslanci. Například v dobách, kdy anglický panovník neuměl pořádně anglicky. Čistým předsedou komory je z britského hlediska krátce, sotva 150 let.

Otázka osobnosti

Tuto úlohu, včetně hlasitého volání poslanců k pořádku, vykonává John Bercow velmi osobitě a pro televizní věk vděčně, ale na druhou stranu je pravda, že podobně jednali i jeho předchůdci. Vzhledem k tomu, že Bercow je ve funkci už deset let, mnozí lidé si nikoho jiného v této pozici ani nepamatují.

Část jeho úkonů a autority prostě vyplývá ze zvyku. Poslanci se například nesmějí vzájemně oslovovat, vždy mluví prostřednictvím spíkra. A pokud on vstane, musejí se okamžitě posadit, i kdyby byli v půli slova. To vše přispívá k oné exotické směsi respektu a pobavení, které při pohledu na jednání ve Westminsteru zažíváme.

John Bercow ale samozřejmě je velmi barvitý muž, který se vymyká mnoha zavedeným představám. Po otci pochází z rodiny rumunských Židů, kteří se původně jmenovali Berkovičovi, jeho otec se živil jako taxikář, přesto se mladý John už na studiích přidal ke Konzervativní straně, a dokonce byl konzervativcem velmi pravicovým.

Mayová obvolává nevěřícné evropské politiky, britské požadavky nezměnila

Číst článek

Teď mu ale na jméno nemohou přijít právě někteří konzervativci. Bercow musel vysvětlovat, že protibrexitová nálepka na jeho automobilu je ve skutečnosti na automobilu jeho ženy a podobně.

Hlavní problém nastal, když jako předseda Dolní sněmovny umožnil hlasovat poslancům o dodatku, který Mayové umožnil v případě porážky při hlasování o dohodě předložit další možnosti postupu – tím zabránil tvrdému brexitu, naopak mohl brexit odložit nebo poskytnout prostor pro jednání o druhém referendu.

Zvířátko na konec

Díky tomu může Mayová i po drtivé porážce v pondělí přijít s očekávaným plánem B. Probrexitoví konzervativci to ze strany předsedy považují za porušení nestrannosti a také porušení tradice.

A proto jsou ochotni porušit tradici při automatickém povýšení po předsedově odchodu z čela sněmovny, který Bercow po desetileté jistě namáhavé činnosti dlouhodobě plánoval letos v létě. On sám je člověk změn, Konzervativní stranu opustil a nehlásí se k žádnému náboženství, stal se členem mezistranické skupiny takzvaných Humanistů.

Když byl dotázán, proč v rozporu s tradicí ve věci sporného hlasování neuposlechl doporučení držitele funkce „clerk of the House of Commons“, tedy mimo jiné vykladače ústavních principů, Bercow prohlásil, že jednal podle svého nejlepšího uvážení.

A že pokud by se vždy dodržovaly jen etablované postupy, nikdy by se nic nezměnilo. K riziku, že přijde o prestižní vyvrcholení své kariéry, se nevyjádřil.

Je to jakési lidské a politické drama na okraj hlavního dějství, ale pro diváka z kontinentu má stejně příchuť jakéhosi zpravodajského „zvířátka na konec“.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme