Je dobře, že Českou republiku šéf stráže evropských smluv zmínil. Ale není zcela jisté, jestli je právě kvalita kakaa naprosto zásadní pro naše členství v unii. Ovšem jak ukázala následná debata, která se v České republice rozpoutala, podle mnohých to tak asi je.

Předseda vlády a bývalý předseda ČSSD Bohuslav Sobotka si pochvaloval, že zmínka o kakau je výsledek pilné snahy české diplomacie, málem snad i potvrzení našeho významu coby země v Evropské unii. A ocenil smířlivý tón Junckerovy řeči, která prý jasně projevila snahu o podporu sbližování životní úrovně unijních států. Pozitivně se také vyjádřili například zástupci TOP 09 nebo KDU-ČSL a STAN.

Zato hnutí ANO vytrvalo ve své tradiční dvojaké pozici ani tak, ani tak. O poznání tvrdší byl pak opozičník a předseda ODS Petr Fiala. Nejen zmínku o kakau, ale i další části Junckerovy řeči označil za částečné prozření šéfa Evropské komise, který prý projevil zájem i o středo a východoevropské státy.

Stopa České republiky v EU

Ovšem řešení prý nemá a příčiny problémů v Evropě chápe podle Fialy nedostatečně a hrozná je výzva k další integraci unijního projektu. Korunu všemu nasadili komunisté, kteří slovy svého místopředsedy Josefa Skály znovu lkali, že Česká republika je unijní kolonií. Stačilo přidat tvrdší variaci na téma zlovolného imperialistického kapitálu, což Josef Skála řekl jen jinými slovy.

Všechny výše zmíněné názory jsou ovšem legitimní a není na jejich vyslovení nic špatného. Jen je člověku tak jaksi úzko při pomyšlení, že by se snad pojem Evropské unie a Evropy a vztah České republiky k ní měl smrsknout na otázku kvality kakaa a jiných potravin. Ovšem souhlasím, že náhražky surovin u potravin nemají být prodávané ve stejném obalu s pouhou zmínkou v popisu složení produktu.

Jde o něco jiného. Když člověk vyjede za hranice uskupení V4, ze kterého se co možná nejvíce snaží vymanit slovenský premiér Robert Fico, zjistí, že debata o Evropě v sobě obnáší jaksi i myšlenku evropanství.

Tedy že naši partneři vnímají Evropu jako společné místo k životu, které by mohlo být lepší a významnější. Že sdílí jisté kulturní a společenské hodnoty, včetně principů právního státu, které jsou jednotícím a pojícím prvkem.

Kakao a euro

Tmelem pak je i debata, zdali jsme ochotní riskovat ztrátu našich pozic tváří v tvář velkým státům v zahraničí, které při mnoha příležitostech prokázaly větší respekt k Evropské unii jako celku než k jejím jednotlivým členským státům. A které se o některé státy v unii zajímají právě pro členství v Evropské unii tak jako třeba Čína o Českou republiku.

Jenže my budeme debatovat dále o kakau raději než vážně o přijetí eura. Raději se kasat a kolébat naší významností s ekonomikou závislou na exportu. Dbát o suverenitu, zatímco v minulosti a bez možnosti odmítnout jednou velela Vídeň v rukou monarchistů, pak Berlín v rukou nacistů, pak Moskva v rukou komunistů.

A tenkrát nebylo možné odmítnout vykonat rozhodnutí a soudit se u Evropského soudního dvora tak, jak je tomu teď. Zamysleme se, jestli si ale za vše nemůžeme tak trochu sami.

Protože v poslední době nejvýznamnější stopa České republiky v Evropské unii byla odmítnutí plnit platné a schválené kvóty a boj za kakao a jiné pochutiny. A tak se není co divit, že přímá zmínka o České republice souvisela jen s kakaem.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít