Gottovská horečka mezi politiky

„Ať vojsko střílí!“ rozkazuje zcela na závěr Shakespearova Hamleta norský princ Fortinbras k poctě jeho nešťastnému dánskému protějšku.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Karel Gott zemřel 1. října 2019 | Foto: Ondřej Hájek | Zdroj: ČTK

O vojenských salvách se sice v případě plánovaného loučení s nikoli princem, nýbrž nekorunovaným králem českého popu ve středu sice přímo nehovořilo, ale nepřímo vlastně ano. A dost možná i nejvěrnější ctitelky a obdivovatele Karla Gotta zarazilo, co se rozpoutalo v řadách vrcholné politické reprezentace, která div nenařídila potáhnout metropoli černým suknem.

Květiny, svíčky, vzkazy. Lidé se dál chodí loučit s Karlem Gottem na Bertramku, kde bydlel

Číst článek

Vláda se totiž kvůli Gotttovi mimořádně sešla. A když dala hlavy dohromady, předseda Babiš vyjádřil shodně s kardinálem Dukou naději, že by se pěvci mohl vypravit pohřeb takříkajíc první třídy. Tedy přesně řečeno státní, ve svatovítské katedrále. Jako druhdy T. G. Masarykovi nebo Havlovi. A to už znamenalo ono: „Ať vojsko střílí.“ Na což by lidovým vtipálkům nezbylo než kontrovat citátem z Gottova někdejšího hitu: „Dám dělovou ránu…“

Všeobecný amok pak podtrhly do půl žerdi svěšené prezidentské zástavy na Hradě a v Lánech. Co byla proti tomu informace, že magistrát i radnice páté městské části, v níž bard bydlel, už bádají, které náměstí nebo ulici po Gottovi pojmenovat? Také šlo ale o projev nepochopitelné překotnosti.

Částečné vystřízlivění

Zkrátka, šanci se ještě jednou, a hlavně co nejrychleji vykoupat v enormní popularitě popové hvězdy politikové nemínili propásnout. Aniž by si zřejmě uvědomovali, že překračují nejen mnohá dosavadní pravidla, ale hlavně hranici vkusu. Za tu, dalo by se dodat, během své kariéry vícekrát ostatně šlápl i sám Gott. Někdy dokonce na území kýče, ale to sem nepatří.  

Následující den počaly horlivé hlavy politiků přece jen zvolna chladnout. Když se také pozvedly hlasy jak o šíleném plánu a devalvaci hodnot (například Tomáše Halíka), tak o porušení protokolu (bývalý úředník kanceláře prezidenta Jindřich Forejt).

A vůbec nastalo obecné pozdvihání obočí. Načež poněkud střízlivější premiér ohlásil „jen“ rozloučení se státními poctami. To je samozřejmě akceptovatelnější než salvy nad Vltavou, ale přesto nadbytečné. Vypovídá celá epizoda něco o nás? A naší politické reprezentaci? Kdo ví?

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme