Sánchezův riskantní plán omilostnit separatisty vyhnal demonstranty do ulic

Omilostnit, či neomilostnit. Otázka, která ve Španělsku znovu rozeznívá napjatou separatistickou strunu. Před pár dny se na madridském centrálním náměstí Plaza de Colón sešly desítky tisíc demonstrantů rozzuřených návrhem socialistického premiéra Pedra Sáncheze omilostnit tucet katalánských separatistů. Ti skončili za mřížemi kvůli organizaci referenda o nezávislosti Katalánska z roku 2017.

Komentář Madrid Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Musíme být velkorysí a milosrdní,“ vysvětloval možné propuštění separatistů Sánchez. (ilustrační foto) | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Referendum, jež odporuje španělské ústavě, před čtyřmi lety vyhlásila přímo katalánská vláda, což způsobilo v království největší politickou krizi za posledních čtyřicet let.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Leony Šmelcové

Madrid do 7,5milionového regionu vyslal vojáky a policii, centrální vláda převzala kontrolu nad tamní regionální správou a začalo velké zatýkání, jemuž se vyhnul jen tehdejší předseda katalánské vlády Carles Puigdemont, jenž utekl do Belgie, odkud se vyhýbá vydání do Španělska.

„Musíme být velkorysí a milosrdní,“ vysvětloval možné propuštění separatistů Sánchez, jenž chce zahájit rozhovory s katalánskou vládou a narovnat pokřivené vztahy.

Novodobé spory mezi Madridem a Barcelonou se táhnou jedenáct let. Ještě v první dekádě nového tisíciletí autonomní společenství v království spíše posilovala a příznivců odtržení bylo pomálu.

Milost pro katalánské politiky by nic neřešila, říká manželka jednoho z nich. Na soud čeká 3000 dalších

Číst článek

V roce 2010 se však katalánské separatistické tendence po letech probudily. Podnítilo je především rozhodnutí ústavního soudu, který zamítl Katalánsku dříve přiznané pravomoci odsouhlasené centrálním i katalánským parlamentem. Ty se týkaly hlavně vlastní finanční kontroly.

Příliš velké sousto

Navíc začala ekonomická krize, která zemi silně zasáhla a pocítilo ji i Katalánsko, jeden z tahounů španělské ekonomiky. Dáváme moc a nedostáváme nic, zaznívalo v oblasti stále častěji, až místní obyvatelé ve volbách podpořili stoupence odtržení.

První sondáž Katalánci zažili už v roce 2014, ale teprve o tři roky později hlasování získalo váhu díky podpoře tamního vedení. Lidí, kteří si nyní odpykávají tresty mezi devíti až třinácti lety za vzpouru a pobuřování. Proto ta nedávná nevole na náměstí, kterou podpořily středové až krajně pravicové opoziční strany.

Protestujícím vadí zejména skutečnost, že odsouzenci neprojevili žádnou lítost nad svými činy. Opozice tvrdí, že Sánchezovo milosrdenství má trochu přízemnější důvod – slábnoucí socialisté potřebují získat na svou stranu katalánské poslance v národním parlamentu.

Proti milosti je ale i značná část Sánchezových spolustraníků, podle kterých jde o příliš riskantní politický manévr. Plán dělá těžkou hlavu i králi Filipovi II., jenž rozhodnutí bude muset podpořit, nebo zamítnout. A obojí se neobejde bez bouřlivé reakce.

Sánchez se brání, že cesta k úspěchu bývá často lemovaná nepochopením. Připomněl kdysi pro mnohé nepřijatelná jednání někdejšího premiéra José Luise Zapatera s členy teroristické organizace ETA, která v roce 2011 vyvrcholila složením zbraní. Či riskantní rozhodnutí ministerského předsedy Adolfa Suáreze legalizovat Komunistickou stranu Španělska (PCE), což v zemi roku 1977 nastartovalo po čtyřiceti letech diktatury přechod k demokracii. Oba dosáhli svých cílů.

Otázkou ale je, zda si Sánchez neukousl přece jen příliš velké sousto.

Autorka je publicistka

Leona Šmelcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme