Práce se sesbíranými daty má spoustu háčků. Někdy jich je málo, jindy jsou nepřesná, někdy zase zkrátka nic neukazují. Minulý týden se nám podařilo narazit na všechny tři. Paradoxně to bylo u zdánlivě nekomplikovaného prázdninového tématu: na kolik vás v různých zemích vyjde letní výlet vlakem? Od srovnání zhruba padesátikilometrové trasy z hlavního města do blízkého okolí a zpátky jsme čekali jasný výsledek: vlaky jsou u nás levnější než jinde, protože je stát štědře dotuje.

Strávili jsme tedy hezký den zkoumáním zahraničních vlakových webů a toho, jak funguje železniční přeprava ve Španělsku, Finsku nebo Polsku. Všichni lokální dopravci už poskytují informace v angličtině, ale druhá věc je, jak přesné: někde jsou přeložené prakticky jen popisky příjezd a odjezd, jinde anglický web vypadá na dílo automatického překladače. Jen s ním se ostatně můžete skutečně ponořit do báječného světa složitých tarifů a bádat, proč cesta jedním rychlíkem stojí v Rumunsku dvakrát tolik co jiným stejného typu, který jede o půlhodinu později.

Data jsme shromáždili do tabulky, která srovnává ceny zpáteční jízdenky ve třinácti zemích v závislosti na tamním průměrném platu. Problém se objevil záhy: Česko se neukázalo jako obzvlášť levné, ale skončilo ve středu tabulky - na devátém místě z celkových čtrnácti, srovnatelně s Francii a před Švédskem. Vyšlo najevo, že při přepočtu na kupní sílu v cenách vlakového jízdného nijak nevynikáme. V Česku máme sice levné vlakové lístky, ale zato jsme oproti západním státům chudí. Takoví Švédi kupují oproti tomu jízdenky drahé, mají ale vysoký průměrný plat. Podobně je na tom většina Evropy.

Zajímavé ovšem bylo podívat se na takzvané outliers, tedy země, které z obvyklých hodnot vybočují. Teprve tady se ukázalo úskalí celého srovnání. Jak vyšlo najevo z konzultace se znalci evropské vlakové dopravy, Rumunsko, Maďarsko a Polsko, které zdánlivě vypadají draze, mají ve skutečnosti komplikovaný systém slev - věděli jste, že Maďarsko nabízí víc než 60 druhů vlakového jízdného? A tyhle nižší ceny využívají místní obyvatelé tak intenzivně, že srovnávat základní cenu jízdenek, jak jsme měli v plánu, je vlastně nesmysl. Na opačné straně tabulky jsme zase narazili na levnější lístky v rámci příměstské dopravy ve Španělsku. Vlakový ráj tak v Evropě najdeme jen v Itálii, která se pyšní levným stáním systémem rychlovlaků.

Projednou se tak ukázalo, že data nejen nepotvrzují naše dojmy - ale že nepotvrzují nic. Jak říká kolega Honza Boček, i to, že se vlastně nic neděje, může být někdy zpravodajsky přínosné, ale v našem případě jsme vlakové téma museli odpískat. Odnést si z něj můžete aspoň jednu věc: výlet z Prahy do Poděbrad a zpět si uděláte za 165 korun, což na evropské poměry není ani málo, ani moc. Tak pěkné léto.

Michal Zlatkovský Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít