Komu požehná litinový Ježíšek na ruce obří sochy Panny Marie? Který z favoritů se bude radovat v neděli v Paříži?

C’est Le Tour… jakou nikdo nepamatuje

Zahrabal jsem se do (naštěstí digitálních) historických statistik. Ne, nejsou nudné. Ano, mají cenné údaje. Třeba ten, že tahle Tour de France je nejtěsnější v historii. Greg LeMond sice triumfoval v roce 1989 o nicotných osm sekund před Laurentem Fingonem (díky závěrečné časovce) a Chris Froome teď vede před Fabiem Aruem o 18 sekund, ale jde o pořadí na dalších příčkách.

Třetí Romain Bardet ztrácí 23 sekund, čtvrtý Rigoreto Urán 29. Top ten se mačká v šesti minutách. Na začátek posledního týdne závodu nevídaná věc. Jak je to možné?

Stavíme kulisy, závod dělají cyklisté

Jéééé, to je nudáááá, Giro je zábavnější, živelnější. I Vuelta s kratšími a intenzivnějšími etapami a je větší show – ozývalo se v posledních letech. Ano, Tour po sportovní stránce málem dojela na svou prestiž. Na to, že na ní každý chce vyhrát a k vítězství se nelze dostat riskem. A že hlavně tým Sky závod kontroloval.

Pořadatelé se ale poučili. Etapy mají kolem 180 kilometrů. V posledních letech důkladně míchají typy etap, aby se pořád něco dělo. Ty tam jsou doby, kdy v prvním týdnu závodili o vítězství spurtéři. Něco pro ně zbylo, ale osvědčil se model: krátká časovka na úvod, klasikářská etapa, a co nejdřív dojezd na kopec. Čím kratší a prudší, tím lepší.

Nevzpomenu si, který z nejvyšších mužů Tour mi to kdy řekl. Snad Jean-Marie Leblanc, možná Jean-François Pescheux: „My jen stavíme kulisy divadla, scénář a obsazení do rolí už je na cyklistech.“ Tolik k vlivu pořadatelů.

A co z toho máme? Signore Fabio Aru si v plné síle a trikolóře italského mistra protáhl nohy už v páté etapě v dojezdu na La Planche de Belles Filles. Nejednu krasavici tím uchvátil, ale hlavně dostal pod tlak tým Sky.

Když totéž zopakoval v posledních stovkách metrů úvodní pyrenejské etapy, svlékl zdánlivě neohrozitelného Frooma ze žlutého dresu. A v nevinně vypadající části do Rodezu (pouhé dva dny na to) zase v závěru a na kopečku rozhodně ne rozměrů velikána o maillot jaune (žlutý dres) přišel. Pořadí se sype tak, jako to zakrátko udělají semínka ze slunečnic lemujících trať.

Všichni na jednoho, každý proti všem

Tým Sky a jeho lídr Chris Froome leží ostatním v žaludku. Stejně jako kdokoliv jiný, kdo dominuje dlouho. Britové jdou navíc „po svých lidech“ jako málokdo. Takhle by se v dopingových pochybnostech "babrali" snad jen Němci, když "sejmuli" Jana Ullricha.

„Pryč s Froomem!“ velí mozky Movistaru (leč nemají na to lidi), Astany (Aru), Cannondalu (kde sakra vzal formu Urán?). A nejen jeho rodný kraj Auvergne, ale celá Francie kokrhá nadšením, když vidí vpředu Romaina Bardeta z AG2R. A tuší, že jestli ho mohou někdy porazit, tak letos. Ale jen tuší.

Chris Froome vytrvale působí vyrovnaně. Smířeně. Když se sám diví, jak živelný průběh letošní Tour má, člověk mu to věří. Když mluví, jak vystupuje, nepůsobí jako stroj. V závodě, navíc s podporou týmu, to je ale jiná.

A ostatní se perou i mezi sebou. Quelle course! What a race! Che gara! Jaký závod! Pořád se něco děje a lídři si jdou po krku.

Jedinec nemá šanci

Každá sekunda se počítá – to je název první životopisné knihy Lance Armstronga, sedmkrát přeškrtnutého vítěze Tour de France.

Marginal gains – drobnosti, co rozhodují, jako heslo Sky.

„Teď půjde o každou sekundu. O každou sekundu. A celou cestu do Paříže,“ pravil Chris Froome po 15. etapě.

Bude to zkrátka boj a rozhodne ho síla týmu. Zapomeňte na to, že se cyklistika údajně řadí mezi individuální sporty. Každý z devíti závodníků na startu Tour de France (ale i Gira a Vuelty, nebo v jiném počtu na mistrovství světa atd.) má jasně dané úkoly. Hierarchie je neprůstřelná. Jedinkrát ji cyklista poruší a už si nikdy a nikde neškrtne (proto nevyhraje Landa ze Sky, protože padne za Frooma).

A kdo má nejsilnější tým? Sky. Mimo jiné dva bývalý mistry světa (Kwiatkowského a Kyrienku), kolumbijského šampióna Henaa, španělské blechy Nieveho a zmíněného Landu. A to už přišel o Gerainta Thomase (letos prvního nositele žlutého dresu).

Jak se vám teď jeví fakt, že u jednoho z Froomeových triumfů byl jako pomocník Čech Leopold König?

Koho mají jiní? Aru? Nikoho. Dána Fuglsanga a jeho zlomené zápěstí.

Bardet spoléhá na AG2R. Chlapci se mohou mačkat, jak chtějí, ale na bílou supermašinu Sky jejich hnědé kalhoty nemají.

Urána Cannondale plný individualit nepodrží, Dan Martin nemá v týmu Quick Step vrchařskou podporu, mladík Simon Yates se spíše bude prát s vrstevníkem Meintjesem o bílý dres. A výčet končí.

Rozhodnou Alpy. Nebo časovka. Nebo něco jiného

Nežertuji. Nedá se tipovat, kde se rozhodne o vítězi 104. ročníku Tour de France.

Pořadatelé by si přáli, aby to bylo v předposlední etapě, v časovce v Marseille. Nebo předtím na Izoardu. Ale… Stačí nepozornost, zaváhání, pád, mechanický problém a kdokoliv může při současných odstupech letět pořadím dolů.

C’est Le Tour… To je Tour, zakroutí pak jen všichni hlavou. A pojede se dál, do Paříže. Až ten, kdo přežije i kostky na Champs-Elysées si zaslouží nejcennější cyklistikou trofej – žlutý dres.

Tomáš Kohout Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít