Mnoho povyku, ale žádné drama u amerického nejvyššího soudu
Spojené státy mají novou nejvyšší soudkyni. Joe Biden na sklonku února nominoval a Senát na začátku dubna k soudu potvrdil soudkyni Ketanji Brown Jacksonovou. Pokud byste sledovali proces potvrzení v amerických médiích, mohli byste si myslet, že se jednalo o velké drama. Za skořápkou teatrálnosti se toho reálně ale moc divokého nestalo.
Americká slyšení na potvrzení k nejvyššímu soudu se vyostřují několik dekád a obě dominantní politické strany mají svůj dlouhý seznam křivd, kterým si obhajují tvrdý postup proti nominantům druhé strany.
Specifika jednotlivých potvrzení se pak liší v závislosti na tom, kdo drží Bílý dům a Senát a taky jestli je nahrazován (zjednodušeně řečeno) spíše liberální, nebo konzervativní soudce.
A právě z tohoto pohledu se tentokrát o velké drama jednat nemohlo. V době, kdy liberálnější demokraté drží Bílý dům a těsně i Senát, byl nahrazován spíše liberální soudce.
Cynicky řečeno: kus za kus. Poměr sil u soudu zůstává stejný, šest konzervativnějších, tři liberálnější soudci – byť realita je například kvůli filosofii předsedy soudu Johna Robertse trochu komplexnější.
Do důchodu odchází soudce Stephen Breyer. Demokraté na něj vyvíjeli tlak od té doby, co se opět chopili moci.
Děsila je totiž představa, že by se opakovala situace z roku 2020, kdy úmrtí liberálnější soudkyně Ruth Bader Ginsburgové umožnilo Donaldu Trumpovi na sklonku svého mandátu posílit konzervativní dominanci u soudu prosazením Amy Coney Barrettové.
Zmatené priority
Biden letos zvolil zmíněnou Jacksonovou z několika důvodů. Jednak se během prezidentské kampaně zařekl, že k soudu nominuje Afroameričanku.
Jednak byla Jacksonová potvrzena Senátem ve stejném složení loni k federálnímu odvolacímu soudu pro oblast Washingtonu. Pro mnohé senátory mělo tak být obtížnější potenciálně hlasovat proti soudkyni, když jim loni nevadila.
Novou soudkyní Nejvyššího soudu Spojených států se poprvé v historii stane Afroameričanka
Číst článek
Slyšení v Senátu se nedělají ani tak proto, aby změnila výsledek, ale reálně spíše pro televizní kamery. V zájmu nominovaného soudce pak není ani tak představit se světu, ale protrpět si výbuchy senátorů protistrany, kteří si pak videa ze slyšení použijí do svých reklam při příští kampani.
Proto se senátor Lindsey Graham rozčílil a odešel z místnosti, když mluvil o minulosti Jacksonové jako veřejné obhájkyně, která v této roli mimo jiné hájila vězně z Guantánama.
Senátorka Marsha Blackburnová zase chtěla po soudkyni definici ženy a z neochoty Jacksonové ji poskytnout vykouzlila pro své voliče mocnou zbraň do budoucích kulturních válek.
Senátor Josh Hawley se pak pokusil vykreslit soudkyni Jacksonovou jako systematicky laxní vůči lidem obviněným z prohřešků v souvislosti s dětskou pornografií. Činil tak natolik manipulativním způsobem, že se proti jeho argumentaci ohradil i konzervativní časopis National Review.
V kontrastu s vyhrocenými slyšeními byla Jacksonová nakonec potvrzená za pomoci hlasů i tří republikánů.
Co bohužel v Senátu za nánosem kulturních válek zapadlo, byly otázky ohledně pracovněprávních záležitostí nebo korporátní tematika například v souvislosti s antimonopolní politikou.
Jacksonová nahrazuje Breyera, který byl v těchto záležitostech poměrně konzervativní a prostor pro vlídnější přístup třeba k odborům tu je. Ona sama ale za sebou nemá v této sféře příliš mnoho rozhodnutí a je tak docela nečitelná.
Jakkoliv teď demokraté oslavují prosazení historicky první Afroameričanky k nejvyššímu soudu, možná tak brzo spláčou nad výdělkem. Je to škoda, jelikož tato témata tvoří výraznější část rozhodnutí nejvyššího soudu než právě kulturní války. Ale takto zmatené priority jsou bohužel v americkém Senátu už zvykem.
Autor je publicista
Zvítězí populismus a demagogie nad demokracií a svobodou?
Lída Rakušanová
Předvolební posuny na politické scéně
Kateřina Perknerová
Trump zkouší politiku ultimát a nátlaku
Jiří Pehe
Co všechno se bude z Bílého domu vylévat
Tereza Zavadilová