Kimovy krokodýlí plačky
Působivá gesta patří do výbavy politiků, ale to, k němuž sáhl dědic severokorejské stalinistické diktatury, bylo zcela neobvyklé. Šestatřicetiletý Kim Čong-un při projevu k 75. výročí vládnoucí strany v jeden okamžik sejmul brýle a setřel z oka slzu. Bylo to v místě, kdy se svým poddaným svěřil, že se stydí za to, že nebyl schopen splatit jejich neuvěřitelnou důvěru.
Veřejný náznak pokání vůdce byl nemyslitelný v zemi, kde je nemyslitelné zpochybnění jeho autority. Přesto se objevil. A navíc při jednom z nejvýznamnějších pravidelných rituálů sloužících k potvrzení stability režimu.
Proto nutně vyvolal dohady, zda nejmladší pokračovatel kimovské dynastie nemůže být nositelem změny.
Podobné spekulace se vynořily při nástupu Kim Čong-una k moci v roce 2011 už jen proto, že na rozdíl od svých předchůdců osobně poznal život v zahraničí, když jako žák strávil několik let ve Švýcarsku.
Nasvědčovala tomu i veřejná prezentace, kdy se objevoval mezi lidmi nikoli jen při zahajování provozu továren nebo na polích, ale třeba při inauguracích zařízení sloužících k masové zábavě, jako jsou akvaparky, horská střediska nebo dokonce na koncertu dívčí popové skupiny.
Dojat sebeuspokojením
Časem však začalo být zřejmé, že podstata režimu zůstává nedotčená.
Kdo vyhraje v Pensylvánii, vyhraje Bílý dům. Kampaň v okrese Erie vrcholí, ladí se i hlasování poštou
Číst článek
Dokazovalo to pokračování a v mnohém ohledu zintenzivnění vývoje a výroby jaderných zbraní a raketových nosičů, které by je mohly dopravit na vzdálenost tisíce kilometrů, v krajním případě až na druhý břeh Pacifiku.
Nic na tom nezměnily opakovaně přerušované a obnovované rozhovory mezi severokorejskými a americkými diplomaty a v tomto ohledu neuspěl ani prezident Donald Trump při dvou summitech v Singapuru a v Hanoji, kde se ukázalo, že Kim Čong-un se nehodlá vzdát ani svého jaderného, ani raketového programu. Nanejvýš je jen tu a tam přibrzdit v zájmu získání taktických výhod, aby oslabil dopad sankcí omezujících dovoz do země.
Bylo to vidět i na oslavě 75 let Korejské strany práce, kdy vůdce během svého půlhodinového projevu naznačil, že si uvědomuje těžkosti života Severokorejců, z nichž dvě pětiny trpí nedostatkem potravin. A na které letos v létě navíc dopadly důsledky záplav i omezení dovozu z Číny po uzavření hranic proti šíření viru covid-19.
Na této oslavě byla mnohem důležitější tradiční vojenská přehlídka, na níž se objevily tři novinky, obří transkontinentální raketa údajně dosahující doletu přes 12 tisíc kilometrů, raketa určená pro odpálení z ponorek a mobilní zařízení pro odpalování raket, tedy komponenty společně vytvářející těžko postižitelný, a tedy vysoce nebezpečný arzenál.
Nečekané slzy Kim Čong-una tak mohly být nejen pokusem naznačit lidskou tvář vůdce. Stejně tak mohl být vůdce dojat sebeuspokojením, že co se týče budování jaderného a raketového potenciálu, za svým dědem a otcem nikterak nezaostává.
Autor je předseda Syndikátu novinářů ČR
Spor o výpověď bez udání důvodu může potopit vládní koalici
Jiří Pehe
Jak občanská sbírka zachraňuje pověst Slovenska
Kamila Pešeková
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer