Čtvrt roku bez Kliniky

Před třemi měsíci se před budovu Autonomního a sociálního centra Klinika dostavil exekutor Ivo Luhan s jeho hochy. Dnes už víme, že si za svůj několikahodinový výkon spočívající v pochodování objektem, naúčtoval líbivých 300 tisíc korun. Kromě toho se po kolektivu, který budovu po čtyři roky nekomerčně a na vlastní náklady spravoval a provozoval v ní vše zadarmo, chce další milion korun.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Autonomní sociální centrum Klinika | Foto: Barbora Linková | Zdroj: Český rozhlas

Exekutoři u nás mají holt na růžích ustláno. To ví každý ze zhruba 800 tisíc lidí, kteří se s nespravedlností s eufemistickým jménem „vymáhání dluhů“ dnes potýkají.

Přehrát

00:00 / 00:00

Apolena Rychlíková: Čtvrt roku bez Kliniky. Soukromá ochranka na zahradě, exekutor za statisíce a slibovaní geodeti

Správa železniční dopravní cesty (SŽDC) a Ústav pro zastupování státu ve věcech majetkových navíc členy a členky kolektivu Klinika žalují za „bezdůvodné obohacení“.

V čem přesně má spočívat, nikdo neví. Možná v pořádání aktivit pro širokou veřejnost úplně zadarmo a vlastních investic do budovy, která státu byla úplně jedno, dokud ji „klinikáři“ nezačali využívat.

SŽDC, která se po složitých peripetiích stala vlastníkem objektu, dlouhodobě prezentovala svůj záměr na využití budovy takto: budovu zrekonstruujeme a umístíme do ní geodety. Podle odhadů samotné Správy měla rekonstrukce stát 44 milionů korun. Dnes už se mluví o celých 50 milionech.

Budovy, které patří nám všem

„Pokud by se jednalo o klasického komerčního klienta, pak bychom mu takovou rekonstrukci nedoporučili. Kromě dlouhé návratnosti je ve hře i pravděpodobnost měnící se potřeby plochy v tak dlouhém čase nebo náklady, které v nájemním vztahu nese majitel,“ uvedl v deníku E15 k záměru rekonstrukce realitní makléř Petr Kareš. 

To, že se s velkou pravděpodobností nepodaří Kliniku zrekonstruovat ekonomicky racionálně, ale Správu železniční dopravní cesty neodradilo. O dům pro geodety prostě hodně stála.

Zástupkyně žižkovské Kliniky musí exekutorovi zaplatit odměnu 290 tisíc, rozhodl soud

Číst článek

Jenže před časem proběhla médii zajímavá zpráva: slibovaní geodeti, kterými se SŽDC zaštiťovala, skončí nakonec v Dejvicích. Na Kliniku se přesune jiná skupina. Podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím, který aktivisté z Kliniky využili, se o tom, že v bývalém sociálním centru skončí jiná skupina, rozhodlo už v prosinci. Vyklízení Kliniky ve jménu geodetů bylo teda „falešné a prázdné“.

Msta a šikana

Můžou to sice být všechno drobnosti, ale právě takové chování – mlžení v kombinaci se snahou o ekonomickou likvidaci – vzbuzuje řadu otazníků. Mimo jiné i proto, že se SŽDC dlouhodobě neprojevuje jako zrovna ukázkový hospodář. V jeho správě je velké množství budov a o tom, jak se o ně dokáže starat, se může přesvědčit každý, kdo jen občas jezdí vlakem.

Záměr vybudovat na Klinice kanceláře navíc může odporovat Územnímu plánu městské části. Budova byla vybudována jako místo občanské vybavenosti, ne kancelářské prostory, a tak by měla zůstat zachovaná. SŽDC sice tvrdí, že chce v objektu zřídit ještě ordinace, ale poměrově jich má být méně než prostorů pro zaměstnance správy.

Martin C. Putna: Klinika je fenomén. Politici jí nejprve fandili, zlom přišel s uprchlickou krizí

Číst článek

V humbuku, který se kolem jedné žižkovské budovy odehrál, se vlivem složitých právních i technických procesů dokonale ztratila obecnější debata. Třeba o tom, jak je vůbec možné, že se stát nedokáže starat o svůj majetek a ve chvíli, kdy tuto funkci někdo plní za něj, jej prostřednictvím Ústavu pro zastupování státu ve věcech majetkových ještě žaluje za „obohacení“.

Chování obou úřadů působí spíš než cokoliv jiného jako msta a šikana, dokazování si vlastní moci a odvetná výprava proti partě lidí, kteří bez nároku na cokoliv chtěli jen dát jedné budově znovu život a otevřít ji lidem.

Když dneska jdete kolem Kliniky, uvidíte akorát zatlučená okna, soukromou ochranku hlídající objekt a hromadu nepořádku na zahradě. Ale hlavně že spravedlnosti v podobě potrestání lidí, kterým není jedno veřejný prostor a dokážou pro něj něco dělat, bylo učiněno zadost. Právo nechat chátrat budovy, které tak nějak patří nám všem, opět vítězí.

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme