Z koaliční smlouvy je příslovečný cár papíru a člověk se musí až pousmát při vzpomínce, jak Miloš Zeman nedávno při odvolávání Andreje Babiše z postu ministra financí zkoumal, zda koaliční smlouva není náhodou na stejně úrovni s ústavními pravidly.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Neexistuje valná naděje, že by se ČSSD, ANO a lidovci ještě dohodli na něčem jiném, než na setrvačném doklouzání k termínu voleb do poslanecké sněmovny.

Orgie sociální štědrosti 

Je to situace, která se opakuje před každými volbami. Zhruha půl roku před nimi dohody přestávají platit, každý si jede na sebe, v lepším případě za svoje, v horším na cizí úkor.

V extrémní podobě to předvedl v roce 2006 tehdejší premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek, když zcela odřízl od rozhodování koaliční partnery z Unie Svobody a KDU a s výkřikem, že zákony bude schvalovat třebas s Marťany, rozjel za čilé spolupráce komunistů orgie sociální štědrosti. 

Letos naštěstí žádná z koaličních stran podporu mimozemšťanů nemá, a tak výsledkem chaosu není marťanská legislativní konstrukce, ale „pouze“ hromadná destrukce toho, co bylo v minulosti domluveno.  

Účet za marťanství 

Předvolební rozval přichází s neúprosností střídání ročních období, takže se na první pohled zdá, že nemá valný smysl se nad ním pohoršovat. Ale přeci jen bychom s tím tak rychle být hotoví neměli. Škody jsou někdy až příliš velké, než aby nad nimi šlo mávnout rukou.

V citovaném případu z roku 2006 padl za oběť Paroubkovu legislativnímu marťanství dlouhodobě chystaný trestní zákoník, což vedlo k tomu, že se další čtyři roky v Česku soudilo podle paragrafů majících kořeny v komunistickém třídním právu, které trestalo majetkové trestné činy mnohdy přísněji než trestné činy násilné. Účtem za marťanství tehdy byly čtyři roky vyosené spravedlnosti. 

Urvi co můžeš 

A ani letos se koaliční rozval bez značných škod dost možná neobejde. Varovné bylo už to, že koalice neměla dost hlasů na schválení mise českých vojáků v Pobaltí, bez pomoci opozice by mise, klíčová pro plnění našich spojeneckých závazků a potvrzení euroatlantické orientace neprošla. 

Nejnověji hrozí, že se kvůli faktickému rozpadu koalice možná ani nepodaří dotáhnout klíčový etický závazek vlády, vykoupení vepřína v Letech u Písku, stojícího vedle památníku obětem koncentračního tábora pro Romy. Česko by v takovém případě, vzdor silným řečem, opět nevyrovnalo svůj morální dluh vůči obětem romského holokaustu. Předvolební hra „urvi co můžeš“ by tak vyústila v morální bankrot, což by bylo velmi smutné. Doufejme, že se to nestane. 

Co z toho vytěžíme? 

Co lze v době předvolebního chaosu v pozice voliče dělat? Inu, sledovat, kdo jak vystupuje, kdo jedná pouze egoisticky a kdo přeci jen aspoň trochu slušně. Chaos tím nezrušíme, ale pozorovat se vyplatí.  

U těch, kdo mají tendenci ctít dohody a ohlížet se na něco víc, než jen na krátkodobý zájem, je větší pravděpodobnost, že se tak budou chovat i po volbách. U těch, kdo hrají jen na sebe, takovou záruku nemáme. První zaslouží podporu, k druhým třeba přistupovat obezřetně.  

Víc coby voliči z předvolebního chaosu nevytěžíme. Ale na druhou stranu, vlastně to zas tak úplně málo není.  

Petr Honzejk Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít