Svazák, komunista nebo hrdina, nakonec jsme všichni stejně jedna rodina

17. listopadu 1989 se upálil Jan Palach. Také tato odpověď zazněla v anketě mezi mladými lidmi, kterou vloni vysílala Česká televize. Někteří si v souvislosti s tímto datem vybavili vznik Československa, jiní s ním nespojovali vůbec nic. Pochopitelně se našlo také dost správných odpovědí. K 17. listopadu 1989 byla přiřazena sametová revoluce a pád komunistického režimu. Letos by asi správných odpovědí bylo více.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Konec vlády jedné strany,“ stojí na jedné z výzev nalepených na soše svatého Václava na Václavském náměstí. Nalepené jsou na ní také fotky Masaryka, Palacha a Dubčeka

„Konec vlády jedné strany,“ stojí na jedné z výzev nalepených na soše svatého Václava na Václavském náměstí. Nalepené jsou na ní také fotky Masaryka, Palacha a Dubčeka | Foto: Bedřich Kaas

Od listopadových událostí uplynulo kulatých 30 let. Je jim v médiích věnována mimořádná pozornost a jen těžko se připomenutí tohoto výročí dá vyhnout. Vzpomíná na ně kdekdo.

Žákům a studentům může tato událost připadat podobně vzdálená, jako když nám lidoví milicionáři na základní škole barvitě popisovali, jak před 30 lety v únoru 1948 svrhli zlé kapitalisty a otevřeli národu cestu ke komunismu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Hartman: 17. listopadu 1989 se neupálil Jan Palach

Jejich mladší nástupci už dávno svlékli milicionářské uniformy a tváří se, že je nikdy na sobě oblečené ani neměli. Možná organizovali oslavy a na nich vykládali, jak hrdinně bojovali proti komunistickému režimu.

S postupem času to totiž vypadá tak, že obětí komunismu byli téměř všichni občané tehdejšího Československa. Zkrátka přesně ve stylu: svazák, komunista nebo hrdina, je to jedno, nakonec jsme všichni stejně jedna rodina.

Není divu, že podobně jsme přistoupili k vyrovnání se s komunistickou minulostí. Není divu, že mnozí, kteří v listopadových dnech byli na straně poražených, nyní mají pocit vítězů, a naopak.

Není divu, že 30 let po listopadu 1989 drží u moci menšinovou vládu komunisté. Není divu, že to mnozí vyčítají Václavu Havlovi, který komunistou nikdy nebyl a proti totalitnímu režimu aktivně vystupoval.

Není divu, že pravda nezvítězila nad lží. Není divu, že to většinu nijak netrápí. Není divu, že veřejný prostor čím dál více zaplňuje agrese a nenávist. Není divu, že část lidí se upíná k politikům, kteří jim nabízejí jednoduchý recept na lepší život. Není divu, že pod záplavou informací nejsou ochotni a schopni je třídit a zasazovat do souvislostí.

Proto není divu, že po 30 letech od listopadu 1989 si mnozí myslí, že není co slavit. Není divu, že navzdory všem problémům a chybám se 30. výročí připomíná a slaví, což je dobře.

Autor je komentátor Českého rozhlasu.

Petr Hartman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme