Belgie, rekordmanka vládního provizoria

Když se v Evropě zmiňuje nestabilní vláda, nejsnadněji se vynoří jméno Itálie, která v poválečném období stihla ustavit několik desítek ministerských kabinetů. Rekordmankou v délce vládního provizoria je ale spolehlivě Belgie, tradičně rozpolcená mezi jazykovými komunitami Valonů a Vlámů, jejichž političtí reprezentanti například nebyli schopni v letech 2010 až 2011 sestavit vládu po celkem 541 dní.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Belgický premiér Charles Michel | Foto: Geert Vanden Wijngaert | Zdroj: ČTK/AP

Na národnostní štěpení nyní doplatila i koalice, která spravovala konstituční monarchii od roku 2014.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Už na počátku si vysloužila přezdívku „vláda sebevrahů“, protože její frankofonní premiér Charles Michel byl zcela závislý na podpoře stran z druhé komunity v čele Neovlámskou aliancí NVA, která dlouhodobě prosazuje posun od federativního uspořádání státu ke konfederaci.

Kvůli svému slabému postavení si premiér vysloužil označení „loutka“, což v kombinaci s již zmíněnou nálepkou „vláda kamikadze“ nevěštilo nijak valné vyhlídky.

Navzdory tomu vydržel kabinet Charlese Michela fungovat až do letošního prosince a v sociálních a ekonomických věcech dokázal prosadit řadu užitečných změn.

Belgický král přijal rezignaci premiéra. Jeho vláda má zemi spravovat do řádných voleb v květnu

Číst článek

Vnitřní uspořádání země

Vládní krizi odstartoval spor o smlouvu OSN o migraci podepsanou tento týden zástupci 180 států v marockém Marrákeši. Spor o podpis právně nezávazného dokumentu zažilo i Česko, ale v Belgii ho zástupci Neovlámské aliance využili ke svržení vlády.

Problém imigrace má v zemi vzhledem k počtu přistěhovalců zcela konkrétní a výraznou podobu a po letošních říjnových obecních a provinčních volbách, kdy ve vlámské komunitě posílil krajně nacionalistický Vlams Belang, Neovlámská aliance potřebovala najít způsob, jak se vymezit vůči svému vládnímu angažmá, a našla ho ve sporu o smlouvu z Marrákeše.

Vzhledem k bohatým zkušenostem s vládním provizoriem dokáže Belgie měsíce zbývající do voleb překlenout, zvláště s ohledem na to, že v jejím federálním uspořádání je správa mnoha věcí delegována na provinční nebo místní úroveň.

Důležitý bude výsledek květnových voleb, v nichž se ukáže, zda se Neovlámské alianci její politický manévr vyplatí navzdory časté zkušenosti, že ti, kdo pád vlády vyvolají, z něho nedokážou těžit.

Pokud by se potvrdila i tentokrát a ve vlámské komunitě by se dominantní stranou stal krajně nacionalistický Vlams Belang, mohla by se země, o níž se říká, že jediným skutečným Belgičanem je panovník, dostat do situace, kdy by musela nově zvažovat své vnitřní uspořádání.

Adam Černý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme