Kritické, ale i radostné davy

Mezi výroky „no co, bylo teplo, lidi šli zadarmo na koncert“ a „mají právo na názor“ je patrný rozdíl. Zatímco v květnu premiér odbyl poslední demonstraci na Václavském náměstí za nezávislost justice (ale už i proti němu osobně) jako cosi zanedbatelného, po druhé obrovské na Letenské pláni v sobotu byl obezřetnější.

Tento článek je více než rok starý.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Andrej Babiš při slavnostním projevu k 30. výročí sametové revoluce v Národním muzeu.

Andrej Babiš při slavnostním projevu k 30. výročí sametové revoluce v Národním muzeu. | Foto: Roman Vondrouš | Zdroj: ČTK

A taky sliboval, že následující den při setkání premiérů okolních států v Národním muzeu řekne prý něco možná překvapivého. Tedy zřejmě jak byla obdivuhodná odvaha Václava Havla za komunismu, což v projevu zaznělo.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si ranní komentář Ondřeje Konráda

Anebo spíš že není pyšný na své někdejší členství v KSČ? Při vší úctě, to ale nebylo nic, co nemohl Andrej Babiš říct už dávno. Někdo by dodal: i s patřičnou omluvou.

Dostaveníčko radosti

Ale budiž, aspoň že tak. A nakonec se 17. listopadu také vydal na Národní třídu položit květiny a zapálit svíčku. I když, pravda, v hloučku ministrů a ještě za rozbřesku, kdy na něj v tak časnou hodinu pískal hlouček jen o málo početnější.

Povzdech, že máme premiéra, který se při 30. výročí návratu svobody a demokracie vystoupení před širokým davem prostě v obavách vyhne, je samozřejmě na místě – ať si říká, kdo chce, co chce. O prezidentovi, který se stal o kulatém výročí zcela neviditelným, respektive ho slavil v jiné zemi, ani nemluvě.

Rezignací by Babiš dal najevo, že chápe veřejnost, říká Roll z Milionu chvilek

Číst článek

Jiní dva nejvyšší ústavní činitelé by si přitom 17. listopad v Praze náramně užili. Po celé délce Národní třídy, na Václavském náměstí i v poměrně širokém okolí, kde se hrálo, řečnilo anebo se vůbec všelijak slavila svoboda, musely za celý den projít patrně stovky tisíc lidí vyjadřující jednoznačně radost. I když hradní mluvčí dopředu absurdně prorokoval „dostaveníčko nenávisti“.

To se nekonalo ani při sobotní manifestaci na Letné, i když šlo o protest s konkrétními výhradami jak vůči premiérovi v dvojroli velepodnikatele a politika, tak vůči prezidentově otevřenosti k východním diktaturám. V celkovém rámci probíhala velmi korektně a důstojně, v až sametovém duchu listopadu 1989.

Mladíci moudřejší matadorů

Obecně se soudilo, že se gigantický rozměr červnové manifestace na Letné tentokrát opakovat nebude. Mnoho se od té doby nestalo, premiérovy patálie s Čapím hnízdem míří do ztracena (i když to ještě není definitivní) a jarní ostrá nálada poněkud opadla. Jenže lidí přišlo přesto zase kolem čtvrt milionu a nespokojenost značné části občanů tedy podle všeho trvá.

Co požadují organizátoři protestu na Letné? Babišovu rezignaci, spolupráci politiků i zdravou krajinu

Číst článek

A konkrétně Babiš by měl brát vážně nikoli výhrůžky, ale suché konstatování předáků Milionu chvilek pro demokracii, že zkrátka po případných určitých krocích vlády (vyjmenovány byly čtyři) lidé vyjdou do ulic. V Národním muzeu pak sice připomněl, že je premiérem zvoleným ve svobodných demokratických volbách, toho si je ale přinejmenším Milion chvilek dobře vědom.

Proto vyzývá občany k politickému angažmá, proto nabádá opoziční strany k vytváření volebních koalic. Kdo chce Babiše odstranit, musí ho jednoduše porazit. Zvláštní věc, že to četným politikům musí říkat mladí muži, které donedávna nikdo neznal a kteří už podruhé přitáhli čtvrt milionu duší na Letenskou pláň.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme