Nedostatek vládní empatie nahrává Babišovi s Okamurou

A pak že se historie neopakuje! Válka sice není pandemie, obě pohromy však mají řadu negativních dopadů na naše životy. V minulém volebním období si středopravicová opozice vychutnala každý nesmělý či chybný krok Babišova kabinetu při potírání covidu. Nyní to samé v opačném gardu zažívá Fialova vláda, když se potýká s vedlejšími efekty bojů o Ukrajinu nebo s energetickou krizí, která vypukla ještě před Putinovým tažením na západ.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Andrej Babiš s Jaroslavem Foldynou a Tomiem Okamurou

Andrej Babiš s Jaroslavem Foldynou a Tomiem Okamurou | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Pár rozdílů tu samozřejmě je. Především teď nejde jenom o nás, ale i o těžce zkoušený ukrajinský národ. Také proto se v prvním okamžiku semkla česká politická scéna, stejně jako drtivá většina občanů. Rakety létají a bomby padají příliš blízko nás, takže prostor pro chytračení zde není.

Přehrát

00:00 / 00:00

Lukáš Jelínek: Nedostatek vládní empatie nahrává Babišovi s Okamurou

Ruskou agresi odsoudila i Okamurova SPD a dosud Kremlu naslouchající prezident. Z Miloše Zemana je najednou stejný jestřáb a válečník, jako když šlo o mezinárodní terorismus, Afghánistán nebo arabsko-izraelský konflikt. Patrně i kvůli životnímu zklamání z Vladimira Putina zastává nyní hlava státu ty nejradikálnější postoje a apokalypticky věští, že svět udělal další krok ke svému konci.

Zatím spolu

V této atmosféře by se obtížně brojilo proti pomoci ukrajinským běžencům, zvlášť když jim nejde dost dobře vytýkat civilizační a kulturní vzdálenost. Pouze SPD si dovolila špitnout, že není dobré dodávat na bitevní pole zbraně a že nesouhlasí s blokováním dezinformačních webů – to má totiž za znaky cenzury.

Když v pátek sněmovna schvalovala vládní návrhy týkající se pomoci Ukrajině a Ukrajincům, seděli i okamurovci jako zařezaní. Dokonce jejich jindy výřečný lídr si ani jednou nevzal slovo. Také v minulých dnech raději posílal do médií své kolegy, někdejší diplomaty Jaroslava Baštu a Jiřího Kobzu. Trochu to zlověstně připomíná ticho před bouří.

SPD si ještě netroufá bořit vládě bábovičky, ale její předseda si dává pozor, aby mu nikdo v budoucnu nemohl vyčítat, že jí stál příliš těsně po boku. Stačí, aby nás válka unavila jako předtím koronavirus a veřejná nálada se zhoupla. V tu chvíli budou radikálové nachystáni opakovat to, co už se šíří sociálními sítěmi. Například, že o příchozí Ukrajinky s dětmi je postaráno lépe než o české samoživitelky.

A počítejme s tím, že používat se bude stále těžší kalibr. Pro začátek pouze poslanec za ANO Hubert Lang vystartoval s podezřením, aby solidarita s Ukrajinci neznamenala průlom v našem vztahu k ostatním migrantům a aby se na naše území netrousily „kriminálně závadové“ osoby.

Rozpočet jako priorita

Mnohem pohodlnější pro opozici je ostřelovat Strakovku za její pasivní přístup k řešení rostoucích cen pohonných hmot a energií. Exministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček může šermovat zahraničními příklady zastropování cen nafty a benzínu nebo žádat snížení DPH.

Pavel: Ruská armáda zatím nedosahuje svých cílů. Zapojení Bělorusů by bylo velkou komplikací

Číst článek

Šéf ANO Andrej Babiš se zase rozohnil, že rozhodnutí o zrušení přimíchávání biopaliv je podporou Putinova režimu. Znamená to podle něj „dodatečný nákup 690 tisíc tun ropy od Putina, který vraždí lidi na Ukrajině“. O svém střetu zájmů, tedy o tom, že firma Preol, která je největším výrobcem biopaliv u nás, patří do holdingu Agrofert, jehož je Babiš konečným beneficientem, ale expremiér taktně mlčí.

Je skoro vzrušující sledovat, jak Babiš dokáže zároveň hájit firemní zájmy a dělat si kampaň, která se mu může zúročit v tažení na Hrad. Kudy chodí, tudy opakuje, že by Fialova vláda měla konečně začít něco dělat „pro lidi“.

Potíž je v tom, že kabinetu skutečně chybí empatie a předvídavost. Vedle potřebné pomoci Ukrajině je stále její prioritou likvidace rozpočtového schodku, tedy plán v této divoké době velmi odvážný.

Nejen nízkopříjmové skupiny, ale i střední vrstvy by uvítaly, kdyby jim stát byl pevnější oporou ve finančně náročných časech, a to i mzdovou a platovou politikou. V opačném případě hrozí, že vláda bude ztrácet důvěru a příští vítězství opět utrhne král populismu Andrej Babiš s veleknězem demagogie Tomiem Okamurou v zádech.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme