Poučení z krizového vývoje nepřišlo. Volební kampaň ukazuje, že politici chtějí na koronavirus zapomenout

S postupujícím létem se na plné obrátky rozjíždí i předvolební kampaň většiny politických stran. K překvapení velké části obyvatelstva se ve většině z nich neobjevuje jakákoliv reflexe uplynulého roku a půl s pandemií. A to na žádné z myslitelných úrovní. Nesledujeme debaty společenské, zahrnující úvahy nad nutností proměny našich vztahů. Ani debaty politické, které by artikulovaly zásadní témata s koronavirem související.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Poučení z krizového vývoje nepřišlo. Ilustrační foto | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Jako by zkušenost s pandemií byla uměle vytlačovaná do společenského nevědomí. U vládnoucí koalice to nepřekvapí – 30 tisíc mrtvých, ochromení státu, propad části obyvatelstva z chudoby do bídy nebo odhalená šokující míra papalášství jsou věci, na které asi stávající premiér Andrej Babiš (ANO) nechce znovu upozorňovat.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poučení z krizového vývoje nepřišlo. Volební kampaň ukazuje, že politici chtějí na koronavirus zapomenout

Že na jeho přešlapy neupozorňuje ani opozice, znamená však jediné: sama tuší, jak kontroverzní téma koronavirus stále je, a populisticky se mu snaží vyhýbat, aby nečeřila vody. Navíc mají i opoziční politici máslo na hlavě – pomiňme jednání takových exhibicionistů, jako je Lubomír Volný (Volný blok). Ani řada politiků z ODS, TOP 09 nebo Pirátů či STAN nedokázala naplno pochopit závažnost pandemie.

Je dobré si připomenut, že i oni se během letošního jara nechali strhnout do politického handrkování o „otevřených hospodách“ nebo „návratu žáků do škol,“ a to v době, kdy tu řádila takzvaná britská mutace.

Z covidu jsme se zkrátka vůbec nepoučili, což se dá dobře ilustrovat hned na třech zásadních oblastech, které však spolu úzce souvisí. Jsou jimi: péče, vzdělání a práce a pracovní podmínky.

Kdo tu koho reprezentuje?

Především pracující v českém zdravotnictví a sociálních službách znovu ukázali, do jaké míry dnes stojí celý systém péče na nasazení těch, kteří v těchto službách pracují. Jenže zatímco minulý rok se jim tleskalo, v tom letošním se úcta, respekt a uznání vytratily.

Samozřejmost, s jakou politická reprezentace k pečujícím lidem obecně přistupuje, je děsivá. Péče – jak ta institucionální, tak ta neinstitucionální – tvoří základní pojivo společnosti.

Jenže ti, kteří ji vykonávají, nejsou dobře finančně ohodnoceni a jejich pracovní podmínky bývají alarmující. Sami často mluví o tom, jak je celý systém vystavěný na porušování zákoníku práce, za což může nedostatek lidí ve zdravotnictví i sociálních službách. Což zase souvisí s náročností takové práce a jejím nedostatečným oceněním. Je to začarovaný kruh.

Podobně se dá mluvit i o zkušenostech rodičů, kteří na sebe v období koronaviru vzali práci kuchařek, družinářek i učitelek, protože stát zavřel školy a automaticky počítal s tím, že někde v každé domácnosti existují rodiče, převážně matky, které se z minuty na minutu zvládnou vzdát vlastní práce (a nijak to rodinu přece finančně nepoškodí) a pečovat o děti.

A co je hlavní: rozdíly mezi školami i mezi periferií a centrem byly v jednotkách řádů a podmínky pro vzdělávání dětí přímo závisely na tom, jak si rodiny „třídně“ stojí. Někde totiž neměli ani jeden počítač nebo internetové připojení a pomáhat musely neziskové organizace. A zase o tom politici nemluví.

‚Tradiční‘ česká montovna

V neposlední řadě je nutné zmínit „tradiční“ českou montovnu. Byly to právě velké fabriky, kde se nemohl zastavit provoz a lidé tam často ve strachu, že se nakazí, pracovali. Stačí si připomenout loňský případ dolu Darkov, kdy se horníci nakazili kvůli nedostatečnému zajištění bezpečného prostředí v práci a vedení OKD se celý skandál snažilo hodit na to, že chodí prostě do hospody.

Hlavní hygienička: Chtěli bychom zabránit plošnému zavírání škol. Vždy půjde o opatření v ohnisku

Číst článek

Stejně jako výkřiky části podnikatelů o tom, že stoprocentní náhrada v nemocenské, tolik doporučovaná jako zásadní preventivní opatření proti šíření viru (a fungující na Západě běžně) je „genocida“.

Najednou bylo jasně vidět, jak se politická i ekonomická elita vztahuje k pracujícím. Jako k námezdní síle, která si nezaslouží ochranu, ani pozornost.

A teď sledujeme předvolební kampaň, která se tváří, že všechno je při starém. Určitě nemá smysl, aby koronavirus opanoval většinu volebních témat. Míra ignorance, kterou politici předvádí, je ale zarážející. Ukazuje, že ze zkušenosti s pandemií jsme se vůbec nepoučili.

Vzhledem k tomu, nakolik traumatizující uplynulý rok a půl pro velkou část obyvatelstva byl, je to dalším smutným dokladem odtrženosti současné české politiky od reálných problémů lidí v zemi. Je to důkazem, že česká politika se z krizí neumí ani poučit, ani z takového poučení vyvodit nějaká opatření. A nedej bože třeba zásadnější politické vize.

Autorka je komentátorka serveru A2larm

Apolena Rychlíková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme