Poselství prezidenta Běloruska Alexandra Lukašenka
Běloruský prezident Alexandr Lukašenko přednesl před oběma komorami Parlamentu každoroční poselství o stavu země. Stalo se tak necelý týden před velice důležitými běloruskými prezidentskými volbami, jejichž předběžná fáze už probíhá a které vyvrcholí tuto neděli.
Jak se předem dalo očekávat, značnou část svého každoročního poselství, které ovšem v jiných letech pronáší na jaře, Lukašenko věnoval mimořádně špatným vztahům s Ruskem. Jejich neustálé zhoršování přitom vyvrcholilo zatčením 33 ruských občanů, označených za příslušníky Vagnerovy soukromé armády.
Ti prý byli vysláni do Běloruska proto, aby „destabilizovali situaci v zemi těsně před volbami“. Verzi některých ruských představitelů, že tito ruští občané Běloruskem jen projížděli do jiné země, Lukašenko odmítl jako „lež“ a pro jistotu to ještě zopakoval. „Přestaňte lhát!“ A to je silná káva.
Dramatickou notu pasáže o vztazích Minsku s Moskvou ještě podtrhl tvrzením, že Bělorusko je dnes jediným spojencem Ruska, jehož se dnešní Ruská federace bojí ztratit. Zdůraznil, že Bělorusko tím spojencem navždy zůstane – prý „ať už bude u moci kdokoli“. I přesto, že podle Lukašenka Moskva tradiční „bratrské vztahy s Běloruskem vyměnila za partnerské“. „A to dělat neměla!“ resumoval to běloruský prezident.
Poté letmo zmínil také pandemii koronavirové infekce a znovu hájil postup tamních úřadů, které na rozdíl od řady okolních zemí nevyhlásily celonárodní karanténu. „S pohromou jsme si poradili,“ prohlásil Alexandr Lukašenko a dodal, že zastavení ekonomiky by vedlo „k záhubě národa i státu“.
Lukašenkovo odcházení
V pasáži věnované oponentům Lukašenko v jasné narážce na nedávné prohlášení své hlavní protikandidátky Svjatlany Cichanovské, že je třeba vrátit se k ústavě z roku 1994, konstatoval, že leckdo z opozice by rád zpět do „divokých let devadesátých“, a to ve snaze uchvátit národní majetek. Reagoval i na podezření opozice, že volby budou zfalšované. „My nikomu hlasy krást nehodláme!“ prohlásil prezident.
Četné komentáře upozorňují na fakt, že Lukašenko nebyl zrovna v nejlepší formě, o čemž svědčí nejen bledost, hojné pocení a celkový ráz poselství, nápadně připomínajícího nejhorší léta brežněvské stagnace, ale také fakt, že po skončení projevu Lukašenko ze scény okamžitě odešel a obvyklé dotazy poslanců nenásledovaly.
Inu, ať už to v neděli dopadne jakkoli, z politické scény Alexandr Lukašenko skutečně odchází.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Otevřená okna do ložnic politiků aneb Tvrdý návrat Turkovy minulosti
Petr Fischer
Paralen, základní kámen českého zdravotnictví aneb Zůstane bolest ‚normální‘?
Julie Hrstková
Blíží se cílová rovinka. Unie ale pořád neví, jaká cla Trump zavede – a jak na ně odpoví
Karel Barták
Proč se učitelé vládou slibovaných platů nakonec nedočkali?
Petr Šabata