Evropa bude mít na běloruské hranici ostudu
Na jedné straně na vše připravení polští pohraničníci. Na straně druhé pohraničníci běloruští. Mezi nimi v zemi nikoho se choulí vyhladovělí, vyčerpaní a vysílení afghánští uprchlíci. Tak zpravují veřejnost polští aktivisté. Podařilo se jim přes hranici propašovat lehké stany, aby si uprchlíci měli kde hlavu složit, schovat se před deštěm a maličko se i zahřát, když teplota v noci nedaleko vsi Usnarz Górny klesne na 5 stupňů Celsia.
Zpočátku polští pohraničníci bránili i tomu, aby přítomná lékařka na dálku 200 metrů vyšetřila nemocné a pokusila se stanovit diagnózu. Sotva se začala s nimi domlouvat, vojáci nastartovali motory aut, a aby toho hluku nebylo málo, rozezvučeli klaksony.
Pokud se některému z uprchlíků podařilo překonat ostnatý drát, opatřený žiletkami, okamžitě přiběhli vojáci a jako balík ho přehodili zpět do Běloruska.
O tišení hladu nemůže být řeči. Bělorusové je ob dva dny častují suchým chlebem. Na sociálních sítích se běloruské úřady předvádějí ve zcela jiném světle. Afgánce údajně zavalují konzervami.
Nahrávají tak polské konzervativní pravici. Obrázky s konzervami ochotně sdílí a prohlašuje, že rozčilení je zbytečné, o uprchlíky se přece vzorně starají běloruští sousedé a ze strany aktivistů jde o bohapustou hysterii.
Polský prezident vyhlásil kvůli migraci výjimečný stav u hranic s Běloruskem. Trvat má 30 dnů
Číst článek
Lukašenko si mne ruce
Varšavská vláda veřejnost přesvědčuje, že vůbec nejde o Afghánce, ale o Iráčany. O nich nejen Poláci, ale i Litevci a Lotyši vědí, že je verbuje sám Alexandr Lukašenko, dováží na běloruskou hranici a v balících se je pokouší přehodit přes hranici Evropě v odvetu za sankce, jimiž běloruského diktátora stíhá.
Vláda tvrzení dokládá faktem, že Kábul Tálibové dobyli teprve nedávno. Z Afganistánu se tak daleko přece žádní uprchlíci proto dostat nemohli. Přehlédla, že Tálibové měli už řadu měsíců pod kontrolou značnou část země a že uprchlíci mohou být právě odsud. Ke smůle vlády se aktivistům uprchlíky podařilo ztotožnit. Tak vědí, jak se jmenují a že pocházejí z provincií dávno již Táliby obsazených.
Brusel pochvalně mručí, že na svých hranicích Lotyši, Litevci a Poláci začali stavět orbánovské ploty. Ministři vnitra Unie mezitím jalově rokují, jak ven z té afghánské šlamastyky.
Za to Lukašenko si radostně mne ruce. Přesně to, co se na jeho hranicích odehrává a způsob reakce Unie, je pro běloruského diktátora darem z nebes. Své lidi může přesvědčovat, že Unie není o nic lepší než jeho režim. Dokonce je i horší. Má plná ústa humanismu, ale dojde-li na činy, přehazuje mu uprchlíky zpět přes ostnatý drát stejně, jako on učinil předtím. Jako balíky.
Autor je spolupracovník časopisu Přítomnost
Izraelská odveta neodveta konflikt s Íránem ukončila neukončila
Jan Fingerland
Má se Putin bát Julije Navalné?
Alexandr Mitrofanov
Babišův rohlík a Fialův Reagan
Kateřina Perknerová
Senátní zlaté mlčení
Ondřej Konrád