Jednáním o brexitu si EU potvrdila sílu jednoty

Dosavadní průběh jednání o podmínkách brexitu je dobrý příklad síly, kterou členské státy Evropské unie disponují, když navenek vystupují jednotně. Jestliže pondělní shoda ministrů pro evropské záležitosti vydrží i do víkendového summitu na nejvyšší úrovni, může unie odchod Velké Británie proměnit ve vlastní úspěch.

Komentář Londýn Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Vláda premiérky Mayové vyjednala dohodu, která není ani odchodem, ani setrváním v unii. Ilustrační foto. | Zdroj: Reuters

Ten je ovšem možný pouze v případě, že i nadále jednotlivé členské státy odolají pokušení brát si brexit jako rukojmí k dosažení vlastních vnitrounijních zájmů. Ve hře je přitom mnohé.

Tak například Maďarsko by mohlo cítit příležitost vrátit úder kvůli kritice ohledně stavu liberální demokracie a přístupu k běžencům.

Podobně Polsko by mohlo chtít dosáhnout větší tolerance k vládní reformě soudnictví. Stejně tak Rumunsko. Česká republika by mohla chtít pokročit ve své snaze získat větší vliv nad přerozdělováním unijních fondů pro vlastní účely.

Itálie by se mohla pokusit dosáhnout přimhouření oka nad svým návrhem rozpočtu.

Nebo Francie by mohla dosavadní dohodu na společné unijní pozici blokovat, protože jí jde v případě brexitu o budoucí práva na rybolov v oblasti jejích a britských teritoriálních vod.

Půlmiliardový blok Evropanů

K ničemu takovému ale zatím nedošlo a důvod je nasnadě. V případě brexitu se ze strany členských států jedná o společný zájem, při němž vnitrounijní spory musí jít stranou.

I přes výzvy k potřebě reformy Evropské unie totiž zatím vlády napříč starým kontinentem sdílejí přesvědčení, že lepší je opravovat, než bourat. Budoucí dohodu ale ještě bude muset schválit většina parlamentů členských zemí, v nichž by už partikulární zájmy mohly převážit nad výhodami unijního celku.

Prozatím je ale možné konstatovat, že díky vzácné shodě panuje na vnitrounijní politické scéně bezvětří ve srovnání s bouří ve Velké Británii. Všechny členské státy společným postupem mohou získat, co konkrétně samy chtějí. Včetně otázky britských základen na Kypru, vztahu Španělska a Gibraltaru nebo zachování stejných práv unijních občanů ve Spojeném království a naopak.

Navíc se jasně ukázalo, že nečlenský stát nemůže mít práva člena, aniž by měl i jeho povinnosti. Opustit Evropskou unii tudíž není snadné ani pro bývalou globální mocnost typu Velké Británie. Právě tamní vývoj je teď největší hrozba pro završení brexitu.

Ministři zemí Evropské unie podpořili dohodu o brexitu. Neshodli se ale na termínu ukončení přechodného období

Číst článek

Vláda premiérky Mayové vyjednala dohodu, která není ani odchodem, ani setrváním v unii. Logicky se tak nelíbí jak zastáncům unijního členství, tak jeho odpůrcům. Šéfku londýnského kabinetu tedy mohou svrhnout, poslat vyjednávat znovu nebo se může zase o něco přiblížit nové referendum o brexitu.

Skrytá radost z brexitu

Jak ukazuje jeden průzkum veřejného mínění za druhým, tentokrát by rozluka s kontinentální Evropou neprošla. Lidé mají více zkušeností s realitou brexitu, která se od původních slibů velmi liší. Unijní pracovníci například evidentně neškodí, ale naopak britskému eráru prospívají a na britském pracovním trhu je jich najednou nedostatek.

Každopádně se ale při udržení jednotné unijní pozice může celá kauza brexit proměnit v úspěch, ať už Velká Británie skutečně odejde nebo ne. Když neodejde, bude to potvrzení správnosti projektu sjednocení. Když odejde, může to urychlit společný postup v řadě otázek.

Už dlouho je totiž známo, že navzdory veřejným prohlášením lítosti má řada členských států a unijních institucí z odchodu Spojeného království ve skutečnosti radost. Mohou se více soustředit na integraci, kterou dříve Britové v řadě oblastí brzdili. Ať už se jedná o eurozónu nebo společnou evropskou obranu.

Jednotný postup unijním státům navíc ukázal, že prát špinavé prádlo doma a mluvit společnou řečí navenek znamená, že půlmiliardový blok Evropanů může směle konkurovat jakékoliv momentální mocnosti, která s ním musí jednat jako rovný s rovným.

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme