Ministerský stud aneb Zbytečně skromný kmotr
Je to skoro jako už okřídlená věta: „Pero v ruce mám, ale nepodepsal jsem.“ Zaraženě ji pronesl v televizním rozhovoru František Ringo Čech po předložení jemu dosud neznámého fota ze signování Anticharty populárními umělci.
Předtím tvrdil, že se sice onoho shromáždění zúčastnit musel, ale pak rychle potajmu utekl. Než došlo na podpisové listiny. Nu a dnes zase říká sociálně-demokratický ministr kultury Antonín Staněk: „Šlo o standardní předvánoční večírek a knihu jsem nekřtil.“
Grebeníčkovu knihu jsem nekřtil, šel jsem jen na vánoční setkání KSČM, brání se ministr Staněk
Číst článek
Aby bylo jasno – jde o jeho účast na akci poslaneckého klubu komunistů a čerstvé dílko expředsedy strany Miroslava Grebeníčka „Ve znamení kříže“, zabývající se průběhem církevních restitucí.
Jenomže – ouha! – mluvčí KSČM mluví jasně o kulturní akci, jíž dodal váhu právě ministerský křest. Lze navíc prokázat, že Staněk autorovi nikoli mezi čtyřma očima, nýbrž v řečnickém postoji přede všemi, popřál, aby jeho kniha „přinesla veřejnosti jiný úhel pohledu na problém, o kterém se dnes diskutuje“.
Ve skutečnosti má drtivá většina veřejnosti otázku církevních restitucí za dávno odbytou.
Nicméně komunisté, kteří drží vládu ANO s ČSSD u moci, navrhují aspoň zdanění náhrad církvím za fyzicky nevydatelný majetek. Předloha má tedy reálné šance uspět. I když nejspíš bude nakonec zastavena, případně až Ústavním soudem. To jen na okraj oné Staňkem zmíněné dnešní diskuse.
Zásadně jiné převraty
A zpět ke Grebeníčkově knize aspoň jedním citátem: „Jsme téměř bezmocnými svědky toho, jak se církev stává součástí rozsáhlého vlastnického převratu, který v České republice stále ještě probíhá.“
Těžko někdejšímu dlouholetému předsedovi KSČM upírat nesouhlas s narovnáním čehosi, čemu ovšem těžko říkat „rozsáhlý vlastnický převrat“, když šlo po únoru 1948 o doslova bohapustou krádež. Na to má právo.
V jeho případě by bylo netaktní říkat svaté. A jistě to podobně může vidět i nynější ministr kultury. Ale proč by měl kmotrovství, třeba i neoficiální, zapírat před širší veřejností? A „kulturní akci“, kterou svou přítomností a proslovem povýšil, bagatelizovat na pouhé vánoční veselí?
Těžko říct. Stud je přece někdy těžko vysvětlitelný. František Ringo Čech o tom ví své.
Jak občanská sbírka zachraňuje pověst Slovenska
Kamila Pešeková
Penze – boj o reformu, která ještě není
Petr Holub
Naše ‚umčo‘ ve veřejném prostoru
Petr Fischer
Americká sněmovna hlasovala pro pomoc Ukrajině. I díky Trumpovi
Matěj Schneider