Rýsuje se tak přelomová mírová dohoda, podle níž by se zahraniční ozbrojené síly měly z Afghánistánu stáhnout do 18 měsíců od ratifikace dohody, přičemž Tálibán by měl zajistit, aby se Afghánistán nestal základnou pro útoky Al-Káidy a Daeše (Islámského státu) proti Spojeným státům.

Převzato z Plusu

Součástí smlouvy má být i výměna vězňů a zrušení zákazu cestování pro několik vysoce postavených tálibů.

Úspěšným diplomatickým rozhovorům předcházelo oznámení administrativy Donalda Trumpa o stažení 7000 amerických vojáků z Afghánistánu, tedy poloviny kontingentu. Nezapomínejme však, že Trumpův kabinet v marné snaze srazit Tálibán na kolena téměř zdvojnásobil počet vojáků v této zemi.

Limity vojenské síly

Trumpova sázka na eskalaci konfliktu – spočívající taktéž v intenzivnějším bombardování Afghánistánu – byla předem odsouzena k nezdaru, neboť Tálibán reagoval tvrdou protiofenzivou a sérií sebevražedných útoků.

Bílý dům tak volky nevolky přiznává vojenskou porážku ve válce, jež připravila o život 100 tisíc lidí, zatímco Tálibán v současnosti kontroluje či operuje na území, kde žije téměř polovina afghánské populace. 

Ačkoli řada komentátorů a analytiků varuje před zbrklým stahováním amerických vojsk z Afghánistánu a preferuje setrvání západních vojsk v zemi, oficiální zprávy často líčí afghánské reálie v černých barvách, třeba loňský audit Pentagonu, analýzy zvláštního generálního inspektora pro rekonstrukci Afghánistánu (SIGAR) nebo posudky CIA.

Zastánci vojenského řešení afghánského konfliktu se obávají, že pokud USA a jejich stoupenci zemi opustí, dojde ke krveprolití, přičemž v ohrožení se ocitnou zejména ženy. Jenže zahraniční armády na rozdíl od Tálibánu mohou jen stěží v Afghánistánu zůstat na věčné časy a samy jsou terčem nekonečných útoků paštunských extremistů.

Postavení žen se zlepšilo jen částečně, protože Afghánistán je stále považován za jedno z nejhorších míst pro ženy na světě. Navíc válečný konflikt nejhůře dopadá na nejzranitelnější segmenty afghánské populace, tedy na ženy a děti.

A je zapotřebí si přiznat nepohodlný, lež zásadní fakt: zahraniční vojska jsou jedním z hlavních faktorů dlouhodobé afghánské mizérie. Vždyť jen v průběhu několika prvních měsíců útoku na Afghánistán zahynulo pod americkými bombami více než tisíc civilistů, jak se dočteme v oficiálních dokumentech.

Trnitá cesta

I vzhledem k nepopiratelné destrukci způsobené americkým bombardováním, nočními raziemi či pozemními operacemi prováděnými v součinnosti s afghánskou armádou; destrukci, již mohou zastínit pouze zvěrstva Tálibánu a dalších extremistických skupin, jsou diplomatická jednání vlastně logickým vyústěním z patové situace.

Je nezbytné, aby se do rozhovorů zapojila i afghánská vláda, s čímž tálibové ještě na sklonku minulého roku nesouhlasili, neboť upřednostňovali dialog s Bílým domem.

Jenže skutečný diplomatický úspěch musí zahrnovat i interní dialog a trvalé příměří, jak konstatuje zvláštní vyslanec USA pro Afghánistán Zalmay Khalilzad.

Trnitou diplomacii může překazit také neústupnost amerického establishmentu a názorové zvraty amerického prezidenta Donalda Trumpa. Avšak již nyní je zjevné, že nejdelší válku v amerických dějinách mohou ukončit jedině mírové rozhovory.

Daniel Veselý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít