Koukáte na televizi. A najednou přijede metro!

Shaun White několik metrů nad U-rampou, bývalé hvězdy NHL na ledě a pak třeba ještě krasobruslení, curling nebo rychlobruslení. To jsou sporty, na které je na olympijských hrách dobře vidět. A pak jsou takové, při kterých můžete být rádi, že jste dění v Jižní Koreji sledovali na dálku v rádiu nebo televizi.

Komentář Pchjongčchang Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ilustrační foto. | Zdroj: Reuters

Tyto hry byly výjimečné pro naši partu z rádia přímo tady v Jižní Koreji. Poprvé jsme měli sportovní kanál, který začal vysílat první den her a skončil závěrečným ceremoniálem.

Od chvíle, kdy jsme na Radiožurnálu – olympijském speciálu řekli, že oheň hoří, začal festival návštěv sportovišť. A i když za sebou máme velké sportovní akce, věřte, že třeba dvanáctiminutový přímý přenos ze závodu saní nebo krasobruslení dokáže trochu potrápit i rozhlasové matadory.

Nejvíc jsem se těšil na sporty, které jsem nikdy neviděl, a nebyl jsem sám. Třeba biatlon. Ten je naživo popravdě hodně atraktivní. O některých jiných sportech se to říct nedá.

Třeba fanoušci na sjezdovém lyžování koukají necelé dvě minuty na televizi a pak se objeví malá tečka, která jede sto kilometrů za hodinu a přes sníh po jejím brždění v cíli není vidět. K tomu je samozřejmě zima.

Dveře se zavírají

Pak jsem se těšil na boby. Zejména samozřejmě na čtyřboby, a to se mi splnilo. A byl to zážitek.

V cíli byly sice jen desítky fanoušků, ale Korejcům se dařilo, tak to byl celkem hukot. Ale samotný závod? V televizi se kouknete na roztlačení čtyřbobu a za chvíli k vám přijede půl tuny materiálu tunelem. Zní to přesně tak, jako když přijíždí metro. Číselný údaj a něco, co jede rychle a brzdí. Čekání na metro už pro mě nikdy nebude jako dřív.

Ukončete výstup a nástup, dveře se zavírají. I za olympijskými hrami v Jižní Koreji, kam když pojedete, tak počítejte s tím, že pikantní jsou i párky a česnekové brambůrky jsou zase dost sladké. Korejci jsou ochotní, a když třeba nevíte, kam jít, s radostí vás pošlou do cíle. Někdy úplně jinam, ale s úsměvem.

Učit se základní slovíčka rovnou vzdejte, za tři týdny byla mojí nejpoctivější učitelkou hlasatelka ve výtahu a tak jediné, co umím říct, zní „boníta číta“ a znamená to „dveře se zavírají!“.

Asi.

Boníta číta, olympijské hry!

... ještě je možné, že to znamená „páté patro!“.

František Kuna Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme