Politika, taktika a opisování
Když jsme svědky, jak se politik přesvědčený o své nevinně překvapivě hlásí o vydání k trestnímu stíhání anebo jak se jiný politik těší na televizní duely, které před tím odmítal, nejedná se o nic jiného než o politiku.
Politika není exaktní disciplína, nýbrž nikdy nekončící proces, ve kterém je obtížné chytat politiky za slovo. Těžko totiž po nich můžeme žádat, aby se drželi strategie, která pro ně přestane být výhodná.
Politici přirozeně taktizují, kličkují. Pokřikovat na ně „stůj, nebo se netrefím“ je naivní.
Andrej Babiš si je určitě dobře vědom své situace, na kterou se hodí přísloví „hodně psů, zajícova smrt“. Čelí opozici, která hraje s tak mizernými kartami, že nemá co ztratit, nemá v Parlamentu zázračný program ani geniální lidi a nic z toho se do příštích voleb nezmění.
Babiš zkrátka ví, že opozice nemá v tomto volebním období na programu nic jiného než pokusit se ho coby kličkujícího zajíce ulovit či upytlačit. Jak dlouho ale mohou demokraté, vlastenci a piráti redukovat politiku, tedy správu věcí veřejných na Čapí hnízdo?
Co když si občané všimnou, že jediný, kdo se snaží mluvit o práci pro občany, je Babiš, kterého dostat do tepláků je „mission impossible“ a navíc běh na maratonské trati?
Kdo odezírá nejlépe
Své situace si je určitě dobře vědom také Miloš Zeman, proti kterému se před druhým kolem šikují poražení soupeři. Pokud volby budou o něm, prohraje. Jistou šanci má, pokud se prezidentská volba stane hlasováním o programu.
Zeman jednou jistě odejde, jeho voliči ale zůstanou
Číst článek
Zeman nemá velkou šanci soupeře znemožnit. Už proto, že se to od něj čeká. Může ale voličům nasadit do hlavy různé brouky. Přijde-li řeč na postoj k migraci, islámu, euru či přímé demokracii, debaty se mu nyní mohou vyplatit.
I u Jiřího Drahoše ovšem platí, že se nemusí držet strategie, která pro něj přestává být výhodná v nové situaci, kdy už nesoupeří s Fischerem, Horáčkem a Hilšerem, nýbrž se Zemanem.
Nelze mu vyčítat, zjistí-li najednou, že na referendu o EU není nic špatného, s eurem že je nutné počkat a do Bruselu že je třeba důrazně vzkázat, že tato země je naše.
Lhát se v politice nevyplácí, ale šikovně opisovat ano.
Při dlouhodobém pozorování politiků lze nabýt dojmu, že odezírají voličům ze rtů, co chtějí slyšet.
Je to velice kritizovaný nešvar. Zpravidla ovšem vyhrává ten, kdo odezírá nejlépe.
Autor je komentátorem Deníku.
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub
Ficova politika na všechny čtyři světové strany
Kamila Pešeková
Běží veřejná debata o novém učivu na základních školách, ale problém je jinde
Petr Šabata