Izrael podruhé vstoupil do téhož Jordánu

Do stejné řeky nelze, jak známo, vstoupit dvakrát. Povolební Izrael ale je tamtéž, kde byl před několika měsíci. Anebo možná ne. Mnozí Izraelci chápali volby hlavně jako jakési referendum o premiérovi, zejména ti, kdo ho chtěli po desetiletém pobytu u moci poslat do politického důchodu, pokud ne rovnou za mříže.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Benjamin Netanjahu v ústředí své strany | Foto: Ariel Schalit | Zdroj: ČTK/AP

Nejdříve ho ale bylo potřeba porazit ve volbách, ovšem s rizikem, že v září to nedopadne zásadně jinak než v minulých volbách letos v dubnu.

Přehrát

00:00 / 00:00

Izrael podruhé vstoupil do téhož Jordánu

Před ohlášením definitivních výsledků ještě pořád nad Izraelem visí možnost, že oba hlavní bloky budou mít stejný počet mandátů. Bude tedy do značné míry záviset i na rozhodnutí prezidenta Rivlina. Ten sám vzešel z Likudu, ale s Netanjahuem se rád nemá a i jinak získal reputaci nezávislé a i jinými proudy respektované osobnosti.

Zatím to vypadá tak, že středová Modrobílá koalice bude mít o jednoho poslance navíc. Ještě ani to ale neznamená, že vládu budou sestavovat modrobílí centristé. Nevítěz Netanjahu se snaží prodat předběžné výsledky tak, že se počítá nikoli výsledek jednotlivé strany, ale souhrnná síla celého bloku. Prý má v součtu navrch, Likud se s pravicovými a náboženskými stranami dohodl, a sestavením příští vlády by tedy měl být pověřen on, Netanjahu.

Obětování předsedy

V každém případě je jasné, že Likud i Modrobílá koalice ani na dohled nedosáhnou polovičního zastoupení, a budou muset hledat koaliční partnery, a to bude velký problém pro oba údajné vítěze.

Dva bloky, ultraortodoxní strany, a sdružení arabských stran, mají velmi malý koaliční potenciál, a o to hůř se bude tomu či onomu vítězi sestavovat koalice.

Patová situace v Izraeli. Největší strany dělí po sečtení 92 procent hlasů desetiny procent

Číst článek

Například se ví, že předseda strany Izrael je náš domov Avigdor Lieberman, má požadavky na zatlačení náboženského vlivu ve veřejné sféře, na které nebudou chtít ultraortodoxní strany přistoupit. A zároveň i sám Lieberman se tváří, že ve svých principech nesleví – takto shodil už minulou Netanjahuovu potenciální vládu.

Současně jiné strany, například levicová Strana práce, ale i část modrobílé koalice, před volbami slibovaly, že nepůjdou do koalice s trestně stíhaným premiérem. Může to vést k tomu, že se vyšachují z vlády, nebo ustoupí a zkompromitují se, anebo naopak budou ve svém odhodlání vypadat tak důvěryhodně, že tím ovlivní prezidentovy úvahy o tom, koho pověřit sestavením vlády.

Je tu samozřejmě i možnost, že Likud, ve snaze udržet si vliv, svého letitého, ale čím dál obtížnějšího předsedu obětuje. Netanjahua ostatně už 2. října čeká pokračování jeho úplatkářských a jiných kauz výpovědí před nejvyšším žalobcem, která může vést k podání žaloby.

Úhrnem se dá říci, že Izrael se za posledních pár měsíců příliš neposunul. Pokud ano, pak to paradoxně není v důsledku úspěchu očividně neschopné protinetanjahuovské opozice, ale kvůli agilnosti izraelského nejvyššího státního zástupce, anebo kvůli neústupnosti Netanjahuova někdejšího spolubojovníka na pravici, a nyní nepřítele Avigdora Liebermana. I když tedy Netanjahu možná skončí, teoreticky se může i nadále cítit – když ne vítězem, tedy alespoň ne poraženým.

Ze všeho nejvíce ale platí, že volby samotné byly jen prvním kolem mače, který teď bude pokračovat válkou nervů a vyjednáváním, v němž Netanjahu vždy nad svými soupeři vynikal.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme