Porážka Islámského státu není totéž, co porážka Al Kaidy. Chalífát IS byl totiž historicky unikátní politický projekt, kdy se Abú Bakrovi al-Bagdádímu podařilo vytvořit skutečně jakýsi pseudostát, s vlastním územím, ekonomikou, daňovým systémem, ideologií – a samozřejmě i armádou.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Domácí úkoly od Islámského státu

Zničit IS tedy znamenalo dobýt rozsáhlá území na obou stranách syrsko-irácké hranice, velikosti České republiky, obývané také zhruba deseti miliony obyvateli. Zásluhu na tomto procesu si připisuje hned několik různých hráčů, včetně syrské vlády, Ruska, Íránu a Iráku.

Pokud se podíváme na rozhodující události zejména v západní části Islámského státu, pak nejdůležitější roli hrály spojenecké (zejména americké) nálety a pozemní operace kurdsko-syrských jednotek, sdružených pod hlavičkou Syrských demokratických sil. Právě ony o víkendu ovládli Baghúz, syrské město na levém břehu Eufratu, kde zůstávala poslední enkláva Islámského státu.

Bagdádího rébus

Po vojenském vítězství přichází nové úkoly – jsou to otázky, které z velké části položil Islámský stát a zůstanou tu i po jeho zániku jako teritoriální jednotce, i poté, co se podaří najít a zabít nebo zatknout Abú Bakra Bagdádího.

Jednou otázkou je, co dál s nespokojeností sunnitské veřejnosti, jedním z hlavních kořenů Islámského státu. IS by nikdy neuspěl, kdyby se před tím syrská i irácká vláda nedopustily řady chyb a nebo rovnou provinění vůči této části svého obyvatelstva. Tyto dva důležité arabské státy budou muset pracovat na tom, aby nevytvořily podmínky pro zrod nové inkarnace džihádismu.

Důležitá bude hospodářská obnova zničených území. Sýrie ani Irák ovšem nemají dost peněz, Rusko není ochotno je dát a Západu se nebude chtít příliš investovat, zejména ne v Sýrii, kde není legitimní vláda.

Islámský stát také zanechal cosi jako výtrusy nejen na území, které ovládal, ale i v rozsáhlé oblasti na několika kontinentech. Už se stačil transformovat na tradiční teroristickou organizaci, která se spoléhá na autonomii jednotlivých buněk, nikoli ovládání území a provozování institucí. Ve zbrani zůstávají tisíce jeho příslušníků.

Sýrie bez obzoru

V případě Sýrie zůstává území osvobozené od Islámského státu v rukou kurdských sil, ale vláda v Damašku si tuto oblast i nadále nárokuje. Budoucnost kurdského postavení je tedy další důležitou nezodpovězenou otázkou. Panuje obava, že Evropa pro ty, kterým tolik dluží, neudělá nic a Trump možná vymění loajalitu ke Kurdům za spolupráci s Tureckem, případně i Sýrií.

Převzato z Plusu

V samotné Sýrii není dobojováno ani v jiných ohledech. Pozornost se teď přesune na provincii Idlíb, kde stále ještě drží pozice islámští radikálové, i když ne nutně ti z Islámského státu.

I kdyby se podařilo tuto část země dobýt, není jasné, zda to nevyvolá novou vlnu uprchlictví do Turecka, případě i Evropy, a co s početnými ozbrojenci, kteří už nebudou mít kam jít. Už teď se mnoho států obává návratu poražených bojovníků do jejich původních domovů.

Sýrie je nyní hřištěm přetlačování několika států regionu, včetně turecko-íránské rivality. Vyklízení syrského území od džihádistů klade i globální geopolitickou otázku, kdo bude v této oblasti mít kontrolu. Trumpova Amerika zřejmě nebude mít chuť v Sýrii setrvat. Není jasné, zda Rusko bude usilovat o zakořenění v Sýrii, nebo přepustí větší vliv Íránu, a jakou reakci to vyvolá ve znepokojeném arabském světě nebo v Izraeli.

Porážka islámského státu tedy je uzavřením jedné kapitoly, a současně otevřením hned několika jiných, zcela nových.

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít