O Rusku v české duši

Rusko, to není jen konkrétní země celkem daleko na východě, která se v éře moderní techniky k nám dostala celkem blízko. Je to také jedno místo v české duši. Rusko začalo hrát zásadní úlohu už na počátku nového českého sebeuvědomění jako ideální protějšek rakouských poměrů. Jako objekt lásky, obdivu, nadějí i iluzí. „Vemte si nás, Rusáčkové,“ přál si kdysi jeden obrozenec – to bylo v době, kdy slovo Rusák bylo ještě chápáno jako neutrální.

Komentář Praha / Moskva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ruská ambasáda v Praze (archivní foto) | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

Druhou – skeptickou – tradici českého postoje k Rusku založil Karel Havlíček Borovský, ovšem až po návštěvě Ruska. Svou zkušenost shrnul slovy „odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil se jako Čech“.

Vedle Havlíčkovy střízlivosti však potřeba dělat si iluze – kdysi naprosto pochopitelná – přetrvala i setkání s realitou. Posílily ji různé historické události za první i druhé světové války.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: O Rusku v české duši

Nejpozději v souvislosti s osvobozením v roce 1945 se ale ustavila třetí podoba našeho vztahu k Rusům. Odpor, pohrdání nebo i nenávist. Předjímal ji už Havlíček, který se sám děsil své nevůle vůči Rusku. Podobu této emoce literárně zaznamenal třeba Josef Škvorecký v románu Zbabělci. Další desetiletí po roce 1945 podpořily tento negativní postoj vůči Rusku a všemu ruskému, z dobrých i špatných důvodů.

Rusko, ale i ruská kultura nebo ruský národ se pro nás staly strašákem, jemuž co do významu a intenzity může konkurovat nanejvýš Německo a Němci, jiný zdroj našich kolektivních traumat a komplexů. Šlo o to Rusko, které máme v hlavě.

Jeho děsivost i přitažlivost, často současně, čerpají svou sílu z našich vlastních vnitřních démonů. Stačí se podívat na internetové debaty posledních dnů. Vůči Rusku u nás existuje autentická nenávist, která mě děsí, i potřeba se před ním pokořit, jež mě děsí ještě víc. (Tuto větu je ovšem nutné nevytrhovat z kontextu, zejména v překladu do ruštiny).

Co se nám nechce

Zmíněné silné emoce zřejmě souvisejí s tím, že si uvědomujeme naši slabost před Ruskem. Nejen co do lidnatosti, ale i co do odhodlání. Rusové nás zneklidňují svou vůli prosadit se, zatímco my v sobě cítíme sklony opačné. Nevěříme nejen svým politikům, ale tak trochu ani sami sobě, a Rusko nás z toho nepříjemně usvědčuje.

Proto u nás existuje cosi jako kult Františka Kriegla, který přišel odjinud a dokázal říci ne, jaksi kolektivně za ostatní. Naši tehdejší i dnešní představitelé se vyžívají v silných slovech, za která pak nedokážou ručit, nebo raději rovnou slibují poslušnost.

Žijeme svobodně a celkem blahobytně, ale současně tušíme, že stojíme před dost zásadní výzvou, totiž obnovenou snahou Ruska, ruské vlády, dostat nás do závislosti. A my víme nebo přinejmenším tušíme, že odolat tomuto odhodlání po nás vyžaduje jednotu, loajalitu, nepohodlí a materiální náklady – a vůbec odhodlání vidět dál než za jeden roh. A nám se vlastně nechce.

Místo toho jsme si vytvořili svá náhradní Ruska. Jedni jako předmět okázalého odporu, druzí jako objekt iluzí, plačtivého uctívání lásky nebo rovnou jako pána, po kterém asi někteří prahnou. A pak jsou tu samozřejmě ještě cynici a vypočítavci.

Jsou samozřejmě i jiné podoby vztahu k Rusku, autentický zdravý obdiv i opodstatněné obavy. Ona iluzorní, vnitřní Ruska naší duše ale hrají při formování našich postojů snad až příliš silnou roli.

„Reálnému“ Rusku zazlívám, že neumí být šťastné bez toho, aby se snažilo dostat pod svou botu jiné národy. Našemu vlastnímu „vnitřnímu“ Rusku ovšem nemohu zapomenout, že v nás vyvolává to nejhorší, nenávist i sebeshazování, pohrdání i potřebu se ponížit a přimknout.

Za nic z toho ale Putin nemůže. Tohle jsou naši vlastní běsi.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme