Není to bilance na rozlévání šampaňského, o tom není pochyb, ale vynášet na základě jednoho dne soudy o hluboké krizi českého fotbalu by bylo příliš ukvapené.

Leckdo k tomuhle „odezdikezdismu“ může mít sklony. Po vítězstvích Plzně v Moskvě nad CSKA a doma nad AS Řím v loňské Lize mistrů vynáší Viktorii a jejího trenéra Pavla Vrbu do nebes, stačí pár nepodařených zápasů v sezoně nové a vykresluje je jako amatéry z Horní Dolní.

Přitom si troufnu říct, že by stačilo, aby právě Západočeši do čtvrtého předkola Evropské ligy přes Antverpy přešli (a že k tomu byli blizoučko), a byl by klid. Žádné stesky o černém čtvrtku, žádné vysmívání se českému fotbalu, jeho lize nebo klubům.

Namísto rychlých soudů je na místě se s chladnou hlavou zamyslet nad příčinami i nad způsoby, jak uspět v příštích sezonách více.

První na ráně je nový herní systém české ligy s nadstavbovou částí i posunutá termínová listina soutěže. Hráči z české ligy měli ze všech evropských lig, které jedou v režimu podzim-jaro, nejkratší letní přestávku. Někteří fotbalisté se kvůli reprezentačním povinnostem skoro museli obejít bez dovolené, další byli také zvyklí na delší volno. A také delší přípravu na novou sezonu.

Argumentem pro tuhle změnu byla mimo jiné pomoc pohárovým zástupcům. V nadstavbě jim dopřát víc těžkých utkání, aby na ně byli připravení, až se jich dočkají v Evropě. Českou ligu začít dřív, aby šli reprezentovat na mezinárodní scénu rozehraní. Zdá se, že se tenhle záměr minul účinkem. Víc než rozehranost byla na některých hráčích patrnější únava.

Dalším a dlouhodobým problémem, který se projevuje nejen na klubové, ale i reprezentační úrovni, je nedostatek kreativních, technických fotbalistů. Když český tým (lhostejno, jestli s vlajkou nebo oddílovým logem) v mezinárodním srovnání uspěje, bývá to téměř bezvýhradně díky taktické vyzrálosti, ne zásluhou individuálních předností.

Tohle nezměníte tak snadno jako herní model ligy nebo její kalendář. Dobrou zprávou minimálně je, že se na tom několik let pracuje. Mnohá mládežnická družstva už před výsledky za každou cenu („nehraj si na fotbalistu a kopni to na tribunu“) dávají přednost rozvoji hráčů („dovol si, když to nevyjde, nevadí“), v některých dětských soutěžích se ani nevedou tabulky. Regionální akademie se zase snaží sdružovat ty nejlepší fotbalisty, aby je větší konkurence nutila se zlepšovat.

Třeba ale vedení českého fotbalu, ligy i klubů dospějí ve svých analýzách, které by bylo záhodno vypracovat, ještě k jiným faktorům. A ty budou následně řešit. Bylo by to mnohem užitečnější než jednou jásat a podruhé sekat hlavy, když rozdíl mezi tím může být jen v jednom (ne)šťastném gólu.

Autor je sportovní redaktor Českého rozhlasu.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít