Dostane se Evropská unie ze současné krize?

Řada zahraničních komentářů upozorňuje na to, že nedávný neúspěšný rozpočtový summit Evropské unie nebyl jen běžným přetlačováním premiérů národních států, aby každý mohl před svým publikem prohlásit, že vyhrál on. Spor „přátel koheze“ a „přátel úspor“ je projevem hlubšího rozporu, který se vyostřuje mezi zeměmi, které dávají peníze, a těmi, které natahují ruku.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Rozpočtový summit vyostřil vztahy mezi jednotlivými členskými státy. Ilustrační foto | Foto: Kenzo Tribouillard | Zdroj: ČTK/AP

Připomeňme, že přispěvatelé do rozpočtu EU chtějí omezit výši příspěvku na jedno procento HDP dané země a zároveň snížit zemědělské dotace a dotace na vyrovnání rozdílů mezi státy.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Jana Vávry

Příjemci peněz toto odmítají a požadují po těch bohatších, aby pokryli výpadek Britů. Korunu všemu nasadil náš premiér, který požaduje nejen rozpočet ve stejné výši jako před brexitem, stejné dotace do zemědělství a do infrastruktury, ale chce o použití peněz rozhodovat zcela sám.

Je třeba dodat, že současné nedobré vztahy uvnitř unie jsou do značné míry důsledkem sobecké a neprozíravé politiky zemí Visegrádu, protože jejich vládci mluvili vždy o unii výhradně jako o zdroji peněz. Když bylo potřeba – například v případě migrační krize – projevit s ostatními státy aspoň trochu solidarity, odmítli a spustili křik o ochraně národních zájmů.

Unijní peníze proti unii

Současně si pomocí zneužívání – či dokonce rozkrádání – evropských fondů upevňovali svoje vnitropolitické postavení. Rozvoj země, možný jen díky evropským dotacím, prezentovali jako vlastní zásluhu a zároveň mobilizovali voliče proti diktátu Bruselu. Když je jejich donátoři začali upozorňovat na nedemokratické praktiky, obvinili je z arogance a vměšování.

Nyní se zdá být velkorysosti států, jako jsou Německo nebo Holandsko, konec. Některé německé komentáře mluví o „Orbánově sacím potrubí do rozpočtu EU“ a o tom, že „svým rozpočtem EU vykrmuje i své nepřátele“.

Český premiér zatím nedosáhl efektivity „Orbánova sacího potrubí“, protože čerpat peníze na infrastrukturu neumíme, ale zase je ve vážném podezření ze střetu zájmů. A protože je porušování zásad právního státu nejčastějším problémem těch vládců, kteří nejvíce natahují ruku, začíná se v Německu uvažovat o tom, že by bylo dobré spojit posílání peněz na východ s dodržováním právního státu a principů demokracie.

Dá se očekávat, že Orbán, Kaczyński i Babiš budou křičet o omezování národní suverenity. Jejich vlastní občané by ale měli zajásat, protože jde spíše o omezování suverenity vládců dělat si, co chtějí.

Společné hodnoty

Pokud by Německo a západní státy zavedly pravidla, ve kterých by nešlo v unii jen o přerozdělování peněz, mohl by to být první krok k obnově EU jako společenství založeného ještě na něčem jiném, než jsou právě peníze – například na sdílení společných hodnot.

Jakkoli zastánci kapitalismu a volného trhu tvrdí, že v životě jde vždy jen o peníze, současná krize liberální demokracie, která se v éře globalizace soustředila jen na trh a výměnu zboží, svědčí o tom, že lidé potřebují i něco jiného. I když životní úroveň stále stoupá a lidem se daří čím dál lépe, zmocňuje se společnosti nejistota a obavy z nedostatku perspektivy, nebo chcete-li naděje.

Společenství národních států, podobně jako každé lidské společenství, potřebuje prostě nějakou ideu, které všichni věří a která toto společenství drží pohromadě. Bez toho nemůže žádné lidské společenství dlouhodobě existovat.

Prosadit takové pojetí EU ale nebude rozhodně snadné.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Vávra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme