Vyhazov ministra dopravy Vladimíra Kremlíka (za ANO) byl nutný, rychlý a nepostrádal obvyklou babišovskou razanci, kterou prokazuje skoro vždy, pokud se problém netýká jeho samotného nebo jeho blízkých.

Dokonce se dá rychlost operace přirovnat k nejlepším letům Petra Nečase z ODS, který své ministry nutil k odchodu okamžitě, když se dostali do nějakého nepěkného podezření.

A pak už to šlo tak nějak tradičně. Před námi defiloval hyperaktivní předseda vlády, který nám znovu předvedl, jak se má podle něj řídit stát. Tedy zmateně, intuitivně, s řádnou dávkou agresivity, pokud se ho snad někdo chtěl ptát na to, co říkal včera, protože snad ještě nepochopil, že není nic zbytečnějšího než otázky, jestli si Andrej Babiš ještě pamatuje, co říkal včera a co tím vším chtěl vlastně sdělit. 

Převzato z Plusu

Protože co vlastně můžete dodat k dvěma výrokům proneseným během asi šestnácti hodin, když podle toho prvního se Kremlík stane politickým náměstkem a podle toho druhého nikdo nikdy nic takového neřekl? 

Demokracie v cestě

Tento předseda vlády navíc zjevně už téměř nikomu nedůvěřuje a není schopen na místa ministrů dosazovat politiky, kteří mu vyrůstají v jeho vlastní straně, protože tam buď nejsou, nebo jim nevěří. Těžko říct, co je horší.

Zrovna příklad dopravy je docela výmluvný: poslanec ANO Martin Kolovratník se jí věnuje systematicky již řadu let. Babiše pochopitelně ani nenapadne dát mu šanci v ministerské funkci, protože svými poslanci až na výjimky celkem otevřeně pohrdá. 

Takže to musí vzít osvědčený Karel Havlíček (za ANO), tento novodobý Babišův superman, jemuž snad s Alenou Schillerovou (za ANO) jako jediným premiér ve svém kabinetu plně důvěřuje. „Jsme nestandardní,“ vysvětlil to premiér. Ano, i tak se to dá říct.

Babiš se v čele vlády chce chovat skutečně jak ve svém (bývalém) holdingu a zjevně jej naplňuje zuřivostí, že mu to instituce a pravidla demokratického státu neumožňují.

Takže jen střílí do vzduchu nápady, tu se slučováním ministerstev, tu s volebním systémem, protože to nic nestojí a někteří voliči to rádi slyší: Co všechno by ten Babiš zvládnul, kdyby mu v cestě nestála demokracie.

Nemá cenu chytat předsedu vlády za slovo a dokazovat mu, že přece teď slibuje to, co už mohl dávno splnit nebo mu dokonce přehrávat jeho vlastní slova ze včerejška. Kdo nechce, neslyší a možná, že svým slovům Babiš skutečně věří.

V podstatě lze jen doufat, že se během jeho vlády budou Česku tak jako dosud vyhýbat skutečně vážné problémy nebo dokonce krize, protože teprve v tu chvíli bychom naplno poznali, jak chaotický jeho styl vládnutí je. A takový zážitek bychom si mohli odpustit.

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít