Mádl, Zagorka a miliony od Babiše

Miloši Jakešovi jsme se smáli často a rádi – všechny ty jeho historky o bojlerech a hodné holce Hance Zagorové, co bere každý rok 600 tisíc, byly úžasné. Do chvíle, než jsme si uvědomili, že ten člověk vládne – ať už to v případě pozdní normalizace znamenalo u generálního tajemníka ÚV KSČ cokoliv.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Andrej Babiš samozřejmě z vlastní kapsy nedal Jiřímu Mádlovi ani korunu, píše Jindřich Šídlo | Zdroj: Festival Finále Plzeň

Podobně se dneska můžeme smát Parlamentním listům (PL), médiu, které slouží nejlépe k tomu, aby se na něm studenti žurnalistiky učili, jaká všechna pravidla oboru lze porušit během jednoho nepříliš dlouhého textu sepsaného chatrnou češtinou. 

Smích nám ale patrně zmrzne v okamžiku, kdy zjistíme, že se PL staly téměř oficiálním komunikačním kanálem aktuální společenské většiny.

Jindřich Šídlo | Foto: Khalil Baalbaki

Rozhovory – nebo jak to přesně nazvat – jim poskytuje prezident republiky, svůj pohled na svět tu předvádějí významní členové kontrolních orgánů veřejnoprávních médií.

Držitel státního vyznamenání a místopředseda Rady ČTK Petr Žantovský každou sobotu nevěří vlastním očím nebo je přímo zděšen, jeho ideový spojenec z Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek varuje svět před propojením homosexualismu, neomarxismu a islamismu v podobě literárního díla. 

Ano, jak je vidět, žijeme ve skutečně pluralitní společnosti. 

Mádl peníze dostal, ale...

Jakešovým plkům o umělcích, kteří statisíce, miliony berou každý rok, a přitom protestují proti straně a vládě, se dneska smějeme hlavně proto, že to před 30 lety dobře dopadlo. Ale zas taková legrace to nebyla.

Bolševické apely na nejnižší pudy, závist a třídní zášť tehdy nakonec neuspěly – jenže to neznamená, že by tahle strategie mohla být jednou provždy označena za poraženou.

Naopak. Je to tu zpět. Symbolicky v rok 30. výročí čteme na prominentní pozici Parlamentních listů o herci a režisérovi Jiřím Mádlovi, který pronesl emotivní řeč na úterní manifestaci proti Andreji Babišovi – a přitom od Babiše dostal sedm milionů na svůj film Na střeše! 

Dobře, tak si to pro investigativce z Parlamentních listů rozeberme. Jiří Mádl skutečně dostal v roce 2016 sedm milionů jako příspěvek od Státního fondu pro podporu kinematografie. To jistě není málo peněz, i když je to necelá polovina příspěvku, jenž obdržel v roce 2014 na své monumentální dílo o Lídě Baarové Filip Renč.

Ve filmu Na střeše vznikají vzácná přátelství i povedené režijní ‚druhotiny‘

Číst článek

Parlamentní listy vybavily své zjištění, které je tajné jak jídelní lístek v restauraci, bombastickým titulkem „Umělec Mádl opovrhuje premiérem. V roce 2016 jej přitom prosil o astronomickou dotaci 7,5 milionu korun na svůj film. A tu mu Babiš poslal.“

Ano, a tady začíná ta složitější část detektivky. Kdo že to poslal ony miliony? Babiš? Tohle je tedy hodně slabé i na poměry PL. Babiš samozřejmě z vlastní kapsy nedal Mádlovi ani korunu, proč by to taky dělal. Jen jako ministr financí formálně schválil rozpočet fondu, který ministerstvu předložilo podle pravidel ministerstvo kultury.

Éra, co teď startuje?

Je to celkem jednoduché na pochopení, pokud to pochopit chcete – a pokud o tom chcete informovat. 

Jenže to jaksi nebyl smysl textu v PL – aby to správně přečetli úplně všichni čtenáři, na konci druhého textu na stejné téma to redakce pro jistotu vystřelila rovnou: „(Mádl) mířil samozřejmě na Andreje Babiše, díky němuž poslední roky mohl volně tvořit a filmovat.“

A je to, hotovo, vyřízeno. Mádl – jako spousta dalších umělců od roku 1993 – dostal veřejně oznámenou podporu pro svůj film. A místo, aby se teď vděčně zapojil do kampaně za lepší, silné Česko, nasadil červenou čepici a pustil se do nějaké pozitivní práce, třeba při stavbě dálnic, chodí demonstrovat proti politikovi, díky němuž mohl volně tvořit, filmovat! (Tahle formulace se dlouho neomrzí.)

Ano, můžeme se tomu posmívat jako Jakešovi. Ale jeho projev na Červeném Hrádku před 30 lety byl příznakem konce jedné éry, agonie rozpadajícího se režimu drženého u moci jen šikanou, násilím a sovětskými tanky.

Dneska jsme opravdu jinde. Protože tohle je znak éry, která naopak teprve startuje. A tohle je teď její mainstream. 

Autor je šéfkomentátor serveru Seznam Zprávy

Jindřich Šídlo Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme