Komunikace uvnitř NATO vázne. Jak vážně to s Aliancí myslíme?
Jsme rádi, že jsme v NATO. Má-li však tato vojenská organizace chránit evropskou a severoamerickou civilizaci, pak je třeba mít obavu, zda nebyl francouzský prezident tak daleko od pravdy, když řekl, že se nachází ve stavu klinické smrti.
Těžko říct, jestli by organizace uchránila člena Aliance – třeba malého, méně významného – od nějakého vojenského napadení i za cenu války. Možná ano, možná ne, to nevíme. Co ale víme, to je naprostá nekomunikace uvnitř společenství, která může způsobit značná bezpečnostní rizika a která ve vojenské organizaci být nesmí.
Jak to, že Američani odešli ze Sýrie, nikdo to nevěděl a umožnili tak Turkům jejich operaci na severu Sýrie? Jak to, že člen NATO – aby nebylo pochyb: jde o Turecko – se sám rozhodne, sám si určí, do jaké hloubky obsadí území jiného státu podél jeho hranice? Když všichni vědí, že právě tam drželi linie Kurdové, dávní nepřátelé Turecka. A že ten pohyb Turků podél syrské hranice směrem na východ byl vlastně pohybem proti Kurdům.
A námluvy Turků s Moskvou? Lze jistě chápat, že NATO nechce Turecko ztratit, je to nejlidnatější stát v evropské části NATO. Ale za jakou cenu?
Jednotnost a akceschopnost
S jídlem roste chuť, zejména diktátorům. Erdogan se teď dohodl s jednou ze dvou libyjských vlád o vojenské pomoci ze strany Turecka. Chce NATO zasahovat do libyjských sporů?
Chce být NATO na severních i jižních březích Středozemního moře, nebo to chce jenom Turecko, aby mělo silnější pozici ve Středomoří? Když se tam leckde dá těžit pod mořskou hladinou zemní plyn?
Nedávný londýnský summit skončil jakoby optimisticky. Vypadalo to spíš ale na přivírání očí před všemi současnými nepříjemnostmi. V závěrečném usnesení se praví, že za zásadní nebezpečí považuje NATO i nadále terorismus. Rusko a Čínu doporučuje vnímat jako bezpečnostní výzvu a mnohem větší důraz než dosud chce klást na kybernetický prostor.
Jednotnost, akceschopnost a víru v opravdovost celého programu společenství můžeme ale nejlépe ukázat na postoji zástupců našeho státu. Náš prezident, který vedl delegaci České republiky, náš proruský a pročínský prezident hlasoval spolu s ostatními pro protiruský a protičínský program společenství.
Náš nízký vojenský rozpočet dosáhl letos na 1,25 % HDP, když příspěvek na výzbroj každého člena má být 2 % HDP, a jako investor do obrany zaujímáme – dle Respektu – páté místo od konce v defilé devětadvacítky. Kritika Donalda Trumpa za liknavost v dodržování tohoto pravidla je jednou z mála věcí, ve kterých má americký prezident pravdu.
Myslíme to s tím NATO vůbec doopravdy?
Autor je publicista
Zlato už zase září, uprostřed nejistot
Tereza Zavadilová
Proč je dobré míti zaručenou mzdu
Petr Holub
Ficova politika na všechny čtyři světové strany
Kamila Pešeková
Běží veřejná debata o novém učivu na základních školách, ale problém je jinde
Petr Šabata