Co bude, až veteráni nebudou?

Válečný hřbitov v Brookwoodu západně od Londýna je místem, které zanechá hluboký dojem i na člověka, který se od světové konflikty a odkaz válečných veteránů nezajímá. Bílé a popelavě šedé náhrobky, kříže, ba i židovské hvězdy rozprostřené v tichém a rozlehlém lesoparku, jsou něčím mimořádně působivým.

Tento článek je více než rok starý.

Brookwood (Velká Británie) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Setkání s válečnými veterány při příležitosti 76. výročí bitvy o Anglii, pietní akt na náměstí Svobody (archivní foto)

Setkání s válečnými veterány při příležitosti 76. výročí bitvy o Anglii, pietní akt na náměstí Svobody (archivní foto) | Foto: Filip Jandourek

Tak jako každý rok začátkem května se v Brookwoodu sešla hrstka lidí, aby si připomněla hrdinství československých letců, kteří za druhé světové války bojovali a umírali ve stejnokroji britského Královského letectva. V jako vždy krásně upravené sekci Czechoslovakia jich má svůj náhrobek 45. O kus dál pak mezi spolubojovníky z RAF odpočívají Jaroslav Malý, Anton Vanko a Josef Ocelka, někdejší velitel 311. bombardovací perutě a pod přezdívkou „Ocelovej" současně jedna z nejvýraznějších postav československého letectví vůbec.

Letos reálně hrozilo, že se poprvé od druhé světové války na akci v Brookwoodu neobjeví jediný československý válečný veterán. Tom Dolezal, skvělý a obětavý chlapík, který ve Spojeném království pomáhá udržovat povědomí o našich letcích (mimochodem jeho táta Oldřich coby kapitán Liberatoru potopil na Vánoce 1943 německou zásobovací loď Alsterufer), mi dopředu prozradil, že se mezi přáteli neobjeví generál Ivan Schwarz.

Čtyřiadevadesátiletý poslední žijící účastník útoku na Alsterufer se v posledních dnech necítil ve své kůži. Nejen k mé nelíčené radosti ale nakonec obklopený členy své rodiny dorazil plukovník Arnošt Polák, další bývalý příslušník 311. perutě; palubní střelec a radiotelegrafista.

Biologické hodiny ale tikají nemilosrdně. Účastníci bojů nás navždy opouštějí. Ne všichni jejich synové, vnuci a pravnuci mají samozřejmě zájem o tuhle část historie a vlastně jim to ani nemůžeme zazlívat. Navíc spousta jich bydlí tak daleko, že výlet do Brookwoodu je logisticky velmi náročný.

O to příjemnější bylo vidět třeba dceru bývalého velitele „třistajedenáctky" Josefa Šnajdra, která se přitom pohybuje s velkými obtížemi. Nadchlo mě setkání s mladým českým zahradníkem žijícím v Londýně, který v rodině žádného veterána nemá, ale díky knížkám získal k československým letcům blízký vztah.

Nejvíc mě ale dojal 83letý Vladimír Anděl. Tenhle 83letý poúnorový emigrant do druhé světové války logicky nezasáhl. S mnoha veterány se ale dlouhá léta úzce přátelil. Už několik let kupuje dvakrát ročně asi 120 karafiátů a poctivě je v Brookwoodu zapíchá k náhrobkům Čechoslováků. Posílá jim tak prý vzkaz, že na ně pořád někdo vzpomíná. Pevně doufám, že takoví „andělé" nikdy nevymřou...

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme